14. 11. 2019 Nad Podzimním koncertem Konzervatoře Pardubice
Datum přidání: Nov 27, 2019 2:25:4 PM
Ve čtvrtek 14. listopadu tohoto roku se uskutečnil v koncertním sále Husova sboru CČSH v Jiráskově ulici v Pardubicích Podzimní koncert sólistů a Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice pod vedením jeho šéfdirigenta Tomáše Židka.
Úvod koncertu patřil stopětasedmdesátému dílu českého skladatele Aloise Hniličky – jeho Slavnostní předehře, konzervatorními interprety věnované památce událostí 17. listopadu 1939 a 1989. Alois Hnilička (1826 Ústí nad Orlicí – 1909 Chrudim), významný český skladatel a interpret doby Smetanovy a Dvořákovy, napsal svou první skladbu v 16 letech (Mše C dur, op. 1) a v této době patřil jeho hudební zájem především dílům Haydnovým, Mozartovým a Beethovenovým. Ve svém rodišti zkomponoval na třiašedesát skladeb, a to většinou mše, litanie, žalmy a sbory. Zde také vznikla v roce 1862 první česká symfonická báseň Táborita, op. 60, o níž se pochvalně zmiňoval i sám Bedřich Smetana. V roce 1863 se stala Hniličkovým profesionálním působištěm Chrudim, kde skladatel zastával odpovědné funkce varhaníka, ředitele kůru i pedagoga tamního gymnázia. Hniličkovým přítelem se stal mimo jiné i Antonín Dvořák, jemuž všestranný hudebník věnoval svůj Smyčcový kvartet c moll, op. 126. K Hniličkovým žákům patřili například pozdější pěvec pražského Národního divadla Bohumil Benoni, hudební vědec Jaroslav Mikan či někdejší šéf brněnské opery František Neumann. Skladatelský odkaz Aloise Hniličky je významný a vzhledem k počtu skladeb (216 opusových čísel) jistě zcela mimořádný. Obnáší 26 mší, 3 requiem, Stabat Mater a Te Deum, dále 2 symfonie a 3 symfonické básně, operu Žižkův dub na libreto Václava Klimenta Klicpery, oratorium Ztracený ráj na slova Johna Miltona, kantátu Lilie dle Karla Jaromíra Erbena a řadu koncertantních, varhanních a komorních kompozic. Alois Hnilička vyšel z klasických hudebních základů, ovšem časem se propracoval k osobitému kompozičnímu vyjádření. To ostatně dosvědčuje i výrazová struktura jeho Slavnostní předehry ve vzorné interpretaci studentů, zahajující čtvrteční Podzimní koncert Konzervatoře Pardubice.
Hornistka Marie Mechová, studentka druhého ročníku školy ze třídy MgA. Jany Kuchárikové, oborová vítězka v Soutěži konzervatoří a hudebních gymnázií České republiky v roce 2018, si pro své čtvrteční vystoupení vybrala Koncert č.1 D dur pro lesní roh a orchestr (K. 412) Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791). Obě věty tohoto koncertantního díla byly smysluplně stylově uchopeny a přesvědčivě zvukově odlišeny ve spolupráci s orchestrem, který byl Marii Mechové zdatným partnerem.
Tři nokturna Josefa Myslivečka (1737 – 1781), staršího Mozartova současníka, bývají interpretována ve dvou odlišných verzích: buďto jako malý dvouhlasý ženský sbor, anebo v koncertantní verzi pro dva sólové ženské hlasy a komorní orchestr. Pěvkyně Ludmila Pergelová a Vendula Brulíková, obě studentky čtvrtého ročníku konzervatoře ze třídy MgA. Hany Medkové Ph.D., zvolily pro svou koncertní kreaci druhou interpretační možnost. V jejich podání Myslivečkovy hudby se zračila jak ona svébytná zvuková čirost, tak dokonale vyhmátnutý smysl pro klasicistní frázi. Obojím dokázaly sólistky vtisknou skladatelovu dílu onu neopakovatelnou rokokovou grácii.
Violoncellista Josef Bartoň, student čtvrtého ročníku ze třídy Mgr. Josefa Krečmera, se na čtvrtečním hudebním soiré ujal interpretace jedné z klíčových koncertantních skladeb světového violoncellového repertoáru – Koncertu a moll pro violoncello a orchestr, op. 33 slavného francouzského romantického autora Camilla Saint- Saënse (1835 – 1921). Toto stylově úchvatné dílo, ve svém jednolitém celku kompozičně koncipované na principu několikavětosti v jednovětosti, přednesl sólista s technickou suverenitou a výrazovou přesvědčivostí. Jeho příkladné nástrojové uchopení skladby, ryzího dokumentu uměleckého hnutí Ars gallica, zanechalo v pardubickém auditoriu silný umělecký dojem.
Již zmíněná Ludmila Pergelová se ve druhé polovině koncertního večera Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů představila v jednom z nejkrásnějších děl italského belcanta, v árii Adiny z opery Gaetana Donizettiho (1797 – 1848) Nápoj lásky. Zpěvaččin zvukově nosný a barevně okouzlující soprán nenechal nikoho z posluchačů na pochybách o tom, že mladá interpretka ve svém hlasovém vývoji nadále úspěšně poroste.
Pěvecký projev Ludmily Pergelové obkroužila hudba jednoho z největších německých romantických symfoniků – Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (1809 – 1847). Tomáš Židek v rámci čtvrteční koncertní dramaturgie přinesl v partituře originální citovou výpověď všestranně nadaného skladatele – jeho hudební oslavu dramatické tvorby renesančního génia Williama Shakespeara. Sen noci svatojánské patří k těm nejpůvabnějším dílům velkého tvůrce alžbětinské doby a o ztvárnění děje a charakteristiku hlavních postav athénského příběhu usilovalo v hudebních dějinách velké množství skladatelů. Mendelssohn volil formu scénické hudby, která má celkem deset kontrastních částí včetně sólových pěveckých výstupů a sborového závěru. Tato suitová sestava je však méně frekventována, a to především ze zřejmých technicko-provozních důvodů. Nahrazuje ji jistě smysluplný výběr čtyř zásadních orchestrálních částí (Předehra, op. 21 a Scherzo, Nokturno a Svatební pochod, op. 61), které z hlediska navození dramaturgického spádu jsou přímočaře legitimní. Hlavní postavy Shakespearova dramatu, kompozičně soustředěné především do heroických témat Oberona, líbezných protitémat Titánie, žertovných nástrojových poskakování neodbytného skřítka Puka či hemžení athénských lidiček v kouzelném nočním lese, kde hodlají hrát divadlo, byly s velikou hudební představivostí šéfdirigenta orchestru Tomáše Židka a jeho symfonických svěřenců vtěleny do osobitého přednesu Mendelssohnovy čtyřdílné symfonické suity.
Píseň sametové revoluce „Ať mír dál zůstává s touto krajinou“, tentokrát ve vokálním podání konzervatorních symfoniků, byla jímavým přídavkovým zakončením úspěšného koncertního večera.
Pardubické publikum na čtvrtečním Podzimním koncertu Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů jistě nezůstalo ošizeno o krásné a trvalé hudební zážitky.
Pardubice, 14. 11. 2019 Vladimír Kulík