7. 4. 2018 Nad prvním jarním koncertem Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice

     Pod uměleckou záštitou Konzervatoře Pardubice, Sdružení přátel konzervatoře v Pardubicích a ve vítané spolupráci s Hudební katedrou Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové se ve středu dne 4. dubna tohoto roku uskutečnil v Sukově síni pardubického Domu hudby tzv. První jarní koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho pardubických a hradeckých sólistů. Dirigenty večera byli jednak Lenka Barvínková (v úvodní Smetanově předehře k opeře Tajemství), studentka oboru dirigování ze třídy MgA. Tomáše Židka Ph.D., přičemž interpretace ostatních skladeb večera pak patřila již osvědčené taktovce Tomáše Židka.

     Úvodní, monotematicky zacílená, slavná operní předehra Bedřicha Smetany vykazovala v přednesu studentů školy všechny atributy velmi dobře zvládnutého symfonického obrazu. Dirigentka Lenka Barvínková si počínala vcelku zkušeně (nebylo to její první úspěšné veřejné vystoupení) a svou muzikální invenci a vlastní interpretační názor přesvědčivě vtělila do jednoho z vrcholů Smetanovy operní tvorby. Faktem zůstává, že sám skladatel si opery Tajemství cenil ze všech svých jevištních opusů nejvíce pro její tematickou sevřenost a leitmotivickou komplexnost, projevující se ponejprv právě ve vlastní operní předehře.

    Houslistka Alena Hübnerová, posluchačka Hudební katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové (z houslové třídy Mgr. Jaromíra Křováčka) si pro svá dvě koncertní vystoupení s konzervatorními symfoniky připravila nejprve třívětý houslový koncert s názvem Jaro – první část ze čtyřdílného koncertantního cyklu pro sólové housle a smyčcový orchestr s continuem se souborným názvem Čtvero ročních dob jednoho z největších mistrů italského vrcholného baroka Antonia Vivaldiho. Druhou kompozicí pak byla první věta z virtuózní Španělské symfonie pro housle a orchestr (op. 21) francouzského romantika se španělskými kořeny Edouarda Lalo. U Vivaldiho mohli posluchači pardubické Sukovy síně ocenit výbornou technickou mobilitu sólistky i ušlechtilý a barevný zvuk jejího nástroje, organicky propojený do přediva hlasů orchestrálních smyčců. V Lalově Španělské symfonii pak Alena Hybnerová nenechala nikoho z přítomných na pochybách o své přesvědčivé, přirozené výrazové vloze a bezpečně zvládnuté a všude jisté hmatníkové i smyčcové technice.

     Sopranistka Iveta Horáčková (z pěvecké třídy Mgr. Hany Medkové) se velice líbila ve „své“ árii Aničky z opery Čarostřelec, která je otevírající se branou německého jevištního národního romantismu. Sólistka zapůsobila svým lehkým a přitom zvukově plným a osobitě barevným tónem, který byl průvodcem celé ariosní melodie, ozdobené zřetelnými koloraturními vstupy, umocněnými i přesvědčivou agogikou a smysluplným hudebním frázováním. Lze pochválit i intonační a rytmickou „souhru“ s obligátní orchestrální violou, jejíž hlas realizovala ze svého partu Eliška Krýsová (z violové třídy MgA. Jiřího Kabáta).

     Klavíristka Juli Hirai (posluchačka Hudební katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové z klavírní třídy MgA. Lenky Hejnové Ph.D.) přednesla s přesvědčivým vnitřním pochopením Klavírní koncert B dur č. 4 (op. 13), jedno z nejhezčích děl z pera nejslavnějšího (a také nejzatracovanějšího) z Bachových synů – Johanna Christiana Bacha. Sólistka ve své interpretaci právem podtrhla hlavní znaky minuciózního rokokového stylu, které anticipují obdobnou raně klasicistní výpověď samotného Wolfganga Amadea Mozarta. Je všeobecně známo, že mladičký Mozart obdivoval celou kolekci Christianových skladeb, které studoval na svých koncertních cestách.

     Saxofonista Jan Vostrovský, student pardubické konzervatoře ze třídy MgA. Davida Marišlera, zaujal auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby ihned od prvních tónů ve skladbě Pedra Iturralda s názvem Pequeňa Czarda, která ve formě nefalšovaného „a la“ maďarského čardáše ve svých dvou typických částech – lasan a friska (lašan, friška) doslova zvedala vstřícné publikum ze sedadel. Zde byl výborný dojem umocněn nejenom suverénním výkonem sólisty, ale i dobrou souhrou saxofonistových partnerů, znásobenou též zvukem velkého dechového obsazení orchestru, který sólistu zcela jednoznačně podpořil. Skvělý muzikální výkon byl po zásluze odměněn upřímným potleskem.

     Puškiniana, několikadílná symfonická suita Sergeje Prokofjeva z roku 1935, pak pod taktovkou šéfdirigenta Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice Tomáše Židka uzavřela tento slavnostní „první jarní koncert“, na kterém se představili vybraní sólisté obou zpřátelených uměleckých institucí – Hudební katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a Konzervatoře Pardubice. Pevně věříme, že tento skvělý akt hudebního přátelství dvou významných východočeských učilišť nezůstane osamocen a reciprocita dalších koncertních akcí bude v rámci možností obou ústavů i nadále pokračovat.

Pardubice, 6. dubna 2018                                    Vladimír Kulík