17. 3. 2019 Recenze profilového koncertu smyčcového oddělení
Datum přidání: Mar 17, 2019 6:47:0 PM
Ve středu 13. března tohoto roku se konal v Malém sále Konzervatoře Pardubice v prostorách Domu hudby slavnostní profilový koncert studentů smyčcového oddělení školy při příležitosti čtyřicátého výročí jejího založení. V programu večerního hudebního soirée zazněly instrumentální trvalky smyčcového repertoárového nebe z pera Antonína Dvořáka, Felixe Mendelssohna – Bartholdyho, Petra Iljiče Čajkovského, Jana Geissela, Giovanni Bottesiniho a Reingolda Morisoviče Gliera.
Za dobu svého čtyřicetiletého trvání přinesla Konzervatoř Pardubice ve své profesionální hudební činnosti již celou řadu významných podnětů, které našly svůj bezesporu kladný ohlas nejenom v mateřském východočeském regionu, v němž je pardubická konzervatoř bezpochyby nejvyšší a nejdůležitější odbornou výchovně vzdělávací hudební institucí, ale i v celé České republice, v níž má její profesionální jméno zcela nezpochybnitelný a originální punc.
Na konto školy a jejích pedagogů i studentů lze z dnešního pohledu, v rámci jeho logického časového postupu, připsat velikou kolekci úspěšných hudebně interpretačních, soutěžních, pedagogických a osvětových projektů, prezentovaných jak na půdě konzervatoře či v prostorách městských kulturních institucí, tak i ve velkých operních a koncertních domech celé České republiky a Slovenska, potažmo i ve vzdálenějších uměleckých centrech Evropy, včetně zámoří.
Rozvinutá čtyřicetiletá spolupráce nejenom s východočeskými základními uměleckými školami, ale i s hudebními ústavy tohoto typu v celé naší republice, přináší každým rokem zvyšující se počet uchazečů k talentovým zkouškám ve všech instrumentálních oborech i v oboru sólového zpěvu. A tato skutečnost je jistě i přesvědčivým důkazem toho, že právě i v oblasti pedagogicko – osvětové dala pardubická konzervatoř svému nejširšímu hudebnímu okolí vždy nové, neotřelé, inspirující a zdravé tvůrčí podněty.
Zvláště dnes, v pohnuté a hektické době, která na nás valí lavinu těch nejrůznějších, mnohdy i kontroverzních informací, by mělo být zcela zřejmé, že i hudba, a především pak kvalitní hudební tvorba a její smysluplná interpretace, jsou zřejmě těmi nejvýznamnějšími estetickými a etickými kvalitami, které by měly napomoci, obecně vzato, ve směrování naší nejenom hudební mládeže při jejím mnohdy nelehkém hledání pozitivních a stálých životních hodnot a jistot.
Umělecká aktivita pedagogů a studentů smyčcového oddělení, obnášejícího čtyři významné nástrojové sekce, a to obor hra na housle, hra na violu, hra na violoncello a hra na kontrabas, se zdárně rozvíjela od samého počátku existence ústavu. V zahajovacím školním roce 1978/1979 stanul v čele oddělení jeden z nejpovolanějších, všemi uznávaný umělec Ivan Štraus, houslista a komorní hráč velkého formátu a erudovaný metodolog, který byl velkou inspirací nejenom kolektivu pedagogů smyčcového oddělení, ale i pro ostatní členy učitelského sboru. Ve svém uměleckém postu na smyčcovém oddělení setrval až do roku 1990, kdy převzal vedení oddělení houslista a muzikolog Vladimír Kulík a mnohdy nelehké úkoly vedoucího zastával až do roku 2016, kdy s nástupem nového školního roku se ujal vedoucího postu výtečný kontrabasista a znamenitý pedagog František Machač, který si velmi brzy získal zasloužený respekt i důvěru nejenom členů a studentů oddělení, ale i ostatních kolegů na pardubické konzervatoři.
V úvodu středečního koncertu v podání kontrabasistky Bernadety Jankové (absolventky ze tříd Mgr. art. Františka Machače a prof. Radka Pokorného) a za klavírní spolupráce Mgr. Jany Turkové zazněla díla Jana Geissela (druhá věta z kontrabasového koncertu A dur, op. 32) a Giovanni Bottesiniho (nástrojově brilantní Nel cor piu). Obě virtuózní skladby přednesla nadaná protagonistka se smysluplným stylovým uchopením a nanesenými barevnými gradacemi včetně frázovací elegance s nehledanou, přirozenou brilancí.
Houslistka Pavla Kratěnová (absolventka ze třídy MgA. Libora Ježka) za klavírní spolupráce MgA. Markéty Výborné přinesla středečnímu auditoriu první větu z proslulého Mendelssohnova Koncertu e moll, op. 64, a to s nezpochybnitelným vnitřním pochopením skladatelova neoklasicky laděného romantického slohu, který akcentovala jak v brilantní hmatníkové technice, tak i v citlivě nanesené kantiléně.
Violoncellista Filip Rufer (student 3. ročníku ze tříd Mgr. Josefa Krečmera a MgA. Jana Zemena) zaujal publikum Malého sálu konzervatoře (za klavírní spolupráce BcA. Kateřiny Ochmanové) svým velmi osobitým a citlivě modelovaným pojetím Variací na rokokové téma Petra Iljiče Čajkovského, op. 33. Jeho sugestivní interpretační styl se vyznačoval velkým smyslem jak pro ruskou nostalgickou melodiku, tak i pro virtuózně komponované pasáže, v nichž byl Rufer zcela přesvědčivý a naprosto spontánní.
Houslistka Terezie Štanclová (studentka 5. ročníku ze třídy Mgr. Jiřího Kuchválka) předala středečnímu koncertnímu obecenstvu (za klavírní spolupráce MgA. Markéty Výborné) Dvořákův kompoziční odkaz v jeho Romanci f moll, op. 11, znamenitě hudebně pochopený nejenom z hlediska přirozeného frázování a kontrastního tempového odstínění, ale především ve smyslu typicky dvořákovského stylového projevu.
Nesporným vyvrcholením jistě velmi úspěšného večera smyčců se stalo závěrečné vystoupení kontrabasisty Ondřeje Sejkory (absolventa ze tříd Mgr. art. Františka Machače a prof. Radka Pokorného) v Koncertní fantazii Jana Geissela a Intermezzu a Tarantelle Reingolda Morisoviče Gliera (za klavírní spolupráce Mgr. Jany Turkové). Zde je nutno poznamenat, že obě uvedené kompozice patří k těm výrazově a především technicky nejobtížnějším ve světě vrcholného kontrabasového repertoáru a Ondřej Sejkora je dokázal odvést nejenom s naprostou hmatníkovou a smykovou jistotou, ale i s dokonalým přednesovým vcítěním se do specifického virtuózního dobového stylu, umocněným obdivuhodným nadhledem v těch nejobávanějších místech hmatových a smykových eskapád.
Přejme tedy pedagogům smyčcového oddělení v jejich jasné cílevědomosti a příkladné činorodosti mnoho dalších úspěšných pracovních let a jejich studentům trvalou píli a zdravý optimismus do budoucích uměleckých sezon. Zcela jistě lze směle konstatovat, že Konzervatoř Pardubice a její smyčcové oddělení za dobu svého čtyřicetiletého trvání prokázaly v celém svém tvůrčím směřování smysluplnost své umělecké existence a pedagogické výsledky, zrcadlící se v interpretačních úspěších, stvrzují jejich kulturní význam, který překračuje nejenom hranice České republiky, ale je vnímán se vstřícným uznáním a profesním respektem i v daleké cizině.
Popřejme tedy Konzervatoři Pardubice i jejímu smyčcovému oddělení do jejich dalšího čtyřicetiletí hodně tvůrčích sil, plnou náruč inspirujících nápadů, dobrý vítr do jejich hudebních plachet, stálý umělecký zdar a ono již bezpochyby v muzikantském světě nepominutelné a kumštýřské – ZLOMTE VAZ!
Pardubice, 13. 3. 2019 Vladimír Kulík
více fotografií: