21. 6. 2016 Ohlédnutí za Orchestrálním absolventským koncertem s FHK

Dne 21. června tohoto roku přivítal Sál Filharmonie Hradec Králové druhou várku nejlepších studentů a absolventů Konzervatoře Pardubice, kteří ve vstřícné spolupráci se symfonickým orchestrem Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Tomáše Židka přednesli velká koncertantní díla předních autorů hudebního romantismu a hudby první poloviny 20. století.

Auditorium akusticky znamenitě disponovaného královéhradeckého filharmonického sálu v úvodu večerní přehlídky budoucích nadějných hudebních profesionálů vyslechlo Fantasii „La Sonnambula“ (Náměsíčná) pro kontrabas a orchestr (v instrumentaci Miloslava Gajdoše), inspirovanou stejnojmenným operním titulem z dílny jednoho z legendárních tvůrců italské opery 19. století Vincenza Belliniho. Sólista Ondřej Sejkora, držitel několika významných ocenění z řady národních i mezinárodních soutěží (3. ročník kontrabasové třídy Mgr. art. Františka Machače a prof. Radka Pokorného) nenechal nikoho na pochybách o svém hráčském talentu zdravě umocněném jak suverénní nástrojovou technikou, tak i hlubokým smyslem pro adekvátní koncertantní styl a neomylným citem pro výstavbu celého díla.

Lukáš Kyncl, budoucí posluchač pražské Akademie múzických umění a nositel několika významných cen z předních interpretačních soutěží (absolvent klarinetové třídy MgA. Zdeňka Seidla) si vybral pro své závěrečné koncertní vystoupení třívětý Koncert pro klarinet a orchestr f moll z odkazu zakladatele německé národní opery, znamenitého tvůrce rozsáhlé koncertantní dechové literatury a též jednoho z největších inspirátorů pražského a tedy i českého hudebního života první třetiny 19. století – Carl Marii von Webera. Sólista zaujal nejenom brilantní pasážovou technikou, ale i vybroušeným smyslem jak pro silné zvukové kontrasty, tak i pro jemné nuance klarinetového zvuku, podpořeného navíc i smysluplným stylovým frázováním.

V Koncertu pro violoncello a orchestr a moll noblesního francouzského romantika Camilla Saint-Saënse se představil další budoucí posluchač Akademie múzických umění v Praze a laureát několika významných soutěžních klání Štěpán Křováček (absolvent violoncellové třídy Mgr. Josefa Krečmera). Jeho smysluplný interpretační postoj ke koncertantnímu dílu předního francouzského mistra i vytříbený hudební vkus zrcadlící se i v těch nejdrobnějších detailech potvrdily již dnes zřejmou skutečnost, že mladý violoncellista má před sebou skvělou uměleckou perspektivu.

Dílo George Gershwina, legendárního amerického tvůrce a doslova ikonu rozvíjející se jazzové a muzikálové hudby přelomu dvacátých a třicátých let 20. století v USA, není nutno obsáhle představovat, i když skladatelova tvorba na českých koncertních pódiích nevykazuje ani zdaleka takovou interpretační frekvenci, jakou by si zcela nepochybně zasluhovala. A proto nápad klavíristky Adély Černíkové (absolventky ze třídy Mgr. Jany Turkové a nositelky několika soutěžních titulů) znovu přiblížit posluchačům hradeckého filharmonického sálu Gershwinovu hudbu lze bezpochyby jenom vřele uvítat. Stejného smýšlení bylo i koncertní auditorium, které nešetřilo potleskem po bravurním zvládnutí skladby, která je proslulá svým technickým i zvukovým úskalím. Sólistka tak svou osobitou interpretací přesvědčila všechny přítomné o svém úspěšném vstupu do uměleckého světa.

Jana Mimrová, absolventka dirigentské třídy MgA. Tomáše Židka PhD. a současné již posluchačka prvního ročníku pražské AMU, se představila v jednom z úchvatných děl velkého tvůrce české národní hudby Zdeňka Fibicha – operní předehře k jevištnímu dramatu Pád Arkuna. Premiéry své poslední opery se skladatel již nedožil, poněvadž zemřel krátce před jejím prvním pražským provedením. Text Fibichovy libretistky Anežky Šulcové přináší historii zápasu severských Slovanů s Dány a posléze i pád slovanského božstva. Časově rozsáhlá opera má dvě části: zatímco „Helga“ je koncipována pouze ve formě úvodní předehry, „Dargun“ obsahuje vlastní dramatickou tragedii, jíž předchází druhá, obsáhle ztvárněná symfonická ouvertura, těžící z vrcholných míst následné opery. A právě tato část se stala středobodem dirigentčina velkého uměleckého zájmu. Ve svém interpretačním pohledu na hudební strukturu díla dokázala Jana Mimrová vyhmátnout všechny podstatné rysy Fibichova dramatického operního myšlení a převést  je na plochu romantického symfonického žánru zcela přesvědčivě.

Co říci závěrem? Velké blahopřání sólistům a jejich pedagogům, velké poděkování Filharmonii Hradec Králové a jejímu dirigentovi Tomáši Židkovi a také víceméně neskromné přání do budoucna v tom smyslu, aby i koncertní hlediště byla vždy naplněna takovými posluchači, kteří – jako v případě obou zmíněných koncertních akcí – by se stali svým upřímným přístupem vítanou inspirací odvážně se prezentujícímu hudebnímu mládí.

Pardubice 22. června 2016                                                        Vladimír Kulík