9. 6. 2019 Nad závěrečným orchestrálním absolventským koncertem Konzervatoře Pardubice

V pondělí 3. června 2019 se uskutečnil v Sukově síni pardubického Domu hudby závěrečný absolventský koncert letošní sezóny. Byl věnován čtyřem znamenitým odchovancům pardubického profesionálního hudebního učiliště – violistce Pavlíně Malíkové, pěvkyni Veronice Kaiserové, kontrabasistovi Ondřeji Sejkorovi a klavíristovi Matyáši Novákovi, kteří ve spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice pod citlivou taktovkou Mgr. Jaroslava Brycha prezentovali klíčové opusy předních našich i zahraničních autorů.

V úvodu středečního večera přednesla Pavlína Malíková (absolventka ze třídy MgA. Jakuba Čepického) první větu (Allegro) z Koncertu F dur pro violu a orchestr předního reprezentanta severoněmecké klasicistní školy Jiřího Antonína Bendy, který proslul i jako první tvůrce hudebního melodramu vůbec. Malíková pojala Bendovu skladbu ve svěžím tempu, pregnantním rytmu a v poučeném stylu, což jistě přispělo ke zřetelnému koncertnímu úspěchu budoucí absolventky.

V dramaturgii vystoupení Veroniky Kaiserové (absolventky ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové) byl položen důraz jak na českou operní klasiku (B. Smetana – árie Karolíny z opery Dvě vdovy), tak na vrcholné výstupy z děl Mozartových (duettino z opery Figarova svatba za spoluúčinkování Marie Novotné, rovněž studentky Mgr. Jarmily Chaloupkové), Rossiniho (árie Rosiny z opery Lazebník sevillský) a Delibese (árie z opery Les filles de Cadix). Kaiserová se zde ukázala v tom nejlepším interpretačním světle díky svému jasnému a slohově přesvědčivému sopránu a pěvecké jistotě, se kterou přesvědčivě zvládla i ta nejobtížnější místa zvoleného operního repertoáru.

Renomovaný kontrabasista Ondřej Sejkora (absolvent ze třídy Mgr. art. Františka Machače a Radka Pokorného) si vybral pro své závěrečné koncertní vystoupení na půdě Sukovy síně Gran concerto fis moll pro kontrabas a orchestr (I. Allegro moderato, II. Andante, III. Finale. Allegro noc fuocco) Giovanniho Bottesiniho, jednoho z velkých romantických sólistů a hudebních tvůrců devatenáctého století. Sejkora dal svou brilantní hmatníkovou i smyčcovou techniku a vřelý vibratový tón plně do služeb Bottesiniho koncertantního díla a výsledek byl i tentokrát zcela jedinečný. Ušlechtilý zvuk Sejkorova kontrabasu se spontánně rozezněl sálem a nikde nepřekryt orchestrálními nástroji posléze dovršil svou bezesporu uchvacující virtuózní sólovou výpověď.

Středeční absolventský orchestrální koncert byl bezpochyby završen strhujícím interpretačním projevem skvělého pianisty Matyáše Nováka (absolventa ze třídy MgA. Jitky Fowler Fraňkové Ph.D.), laureáta celé řady prestižních evropských i světových klavírních soutěží a nositele těch nejvyšších hudebních vyznamenání, který tentokrát zvolil (po dřívějších úchvatných kreacích například v Schumannově, Griegově či Čajkovského klavírním koncertu v Sukově síni Konzervatoře Pardubice) Dvořákovo koncertantní dílo, završující skladatelovu významnou tzv. moravskou periodu. Autorův třiatřicátý opus – Koncert g moll pro klavír a orchestr je zralým dokladem růstu a zrání Dvořákova kompozičního myšlení a jeho specifické slohové znaky tkví především jednak ve využití moravské modality včetně lydických a mixolydických příměsí v originálním dvořákovském melosu i v adekvátním harmonickém podloží, jednak v nastínění osobité metrorytmiky (náznaku moravského odzemku a birytmických úseků), rozprostírající se v celé vysoce originální skladebné struktuře díla. Novák hrál originální dvořákovskou verzi skladby, která je o to obtížnější, že její melodické či akordické vrcholy nejsou vůči hutnému orchestrálnímu podloží zvukově podepřeny průrazným oktávovým zdvojením nebo akordickými výplněmi, jak je zcela zřejmé z pozdějšího zápisu verze Kurzovy. Přesto zvukovost i barevnost Novákova koncertního klavíru (hrál na Stenwaye) byly natolik působivé a vpravdě udivující, že dnes již nelze  pochybovat o legitimitě sólistova rozhodnutí a s ním spojeného i následného vrcholného pojetí Dvořákova originálu. Vřelý obdiv získal Novák nejenom v technických pasážích koncertu, paradoxně - vzhledem ke skladatelově někde až nenástrojové stylizaci - provedených s brilantní lehkostí a pohybovou samozřejmostí, ale i v částech melodických, zaštítěných vždy stylovým frázováním, přirozeně rozvinutou dynamikou a téměř nenapodobitelnými, jemnými agogickými nuancemi. Matyáš Novák byl ve svém Dvořákovi prostě skvělý a lze říci, že jeho interpretační vklad dal punc jednomu z nejlepších sólistických vystoupení v průběhu konzervatorního čtyřicetiletí. Orchestr Komorní filharmonie Pardubice reagoval na sólistovo gesto pružně a jeho spolupráce jak v Novákově Dvořákovi, tak i v předchozích koncertantních kreacích byl zcela příkladný. I jemu, v čele s dirigentem Jaroslavem Brychem, patří velký dík a jak bylo zřejmé i v auditoriu Sukovy síně – dlouhotrvající potlesk vestoje.

Pardubice, 4. června 2019                                                                              Vladimír Kulík