15. 6. 2016 Ohlédnutí za Orchestrálním absolventským koncertem s KFP

Dne 15. června tohoto roku projevilo auditorium pardubické Sukovy síně Domu hudby svými nadšenými ovacemi veliké uznání interpretačním výkonům jak nejlepších letošních absolventů, tak i perspektivních studentů nižších ročníků, jejichž umělecké úsilí za plné a vstřícné podpory renomovaných pedagogů je dostatečným příslibem jejich skvělé hudební budoucnosti. Uměleckým garantem celého koncertního projektu, tak jako ostatně i v minulých letech, se stala Komorní filharmonie Pardubice spolu s dirigentem Jaroslavem Brychem, jejichž příkladná komunikativní citlivost, rozvinutá ve spolupráci s jednotlivými protagonisty tohoto zcela mimořádného večerního soirée, přinesla bezesporu vynikající sólistické výsledky, a to ve všech přednesených koncertantních dílech.

Po slavnostním předání vysvědčení dospělosti letošním úspěšným maturantům se přihlásil ke slovu již renomovaný kontrabasista Petr Pavíček (absolvent ze třídy Mgr. art. Františka Machače a prof. Radka Pokorného), nositel několika laureátských soutěžních titulů a adept vysokoškolského studia na brněnské JAMU. V jeho podání zazněl třívětý Koncert pro kontrabas a orchestr předního českého klasického mistra Jana Křtitele Vaňhala, prezentovaný s přirozenou tónovou ušlechtilostí a přesvědčivým stylovým uchopením, umocněným suverénní technickou vybaveností mladého sólisty.

Následný Koncert pro flétnu a orchestr francouzského impresionisty Jacquese Iberta (2. a 3. větu) přednesla s dokonalým francouzským šarmem a vskutku i s obdivuhodnou technickou bravurou Hedvika Švendová (studentka 4. ročníku ze třídy Mgr. Jaromíra Höniga a Mgr. Sylvie Mechové), rovněž držitelka řady významných ocenění z velkých mezinárodních soutěží a navíc – a to je velice pozoruhodné – nikoli jenom v oboru hry na flétnu, ale i v oboru hry na kytaru. Který z nástrojů bude v budoucnu upřednostněn? Toť otázka dalšího interpretčina uměleckého vývoje.

Slovanská rozevlátost, ozařující jedno z významných období geniálního hudebního odkazu Antonína Dvořáka, vystupuje s podivuhodným kouzlem na povrch již v jeho raných dílech, z nichž k nejtypičtějším koncertantním příkladům jistě náleží i Romance f moll pro housle a orchestr, jejíž vpravdě nostalgickou, lyricko dramatickými vzněty originálně oživenou koncepci plně vystihla ve svém houslistickém podání Martina Bártová (studentka 5. ročníku z houslové třídy PhDr. MgA. Vladimíra Kulíka), nositelka druhé ceny z Mezinárodní interpretační soutěže Pro Bohemia Ostrava 2015, jejíž nástrojový projev plně korespondoval se skladatelovým kompozičním záměrem jak z hlediska tónových kvalit, podpořených vkusně uměřeným a přitom citově vřelým vibratem, tak i ve smyslu prezentace hmatníkové a smyčcové techniky, které umocnily v přesvědčivé míře onu dvořákovskou  slovanskou rozevlátost a výrazovou svobodu interpretovaného díla.

Druhou polovinu absolventského orchestrálního koncertu pak uvedla hudba Giacoma Pucciniho a Wolfganga Amadea Mozarta. Mariana Ambrožová, laureátka řady ocenění z prestižních národních i mezinárodních pěveckých soutěží (absolventka ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové pokračující ve studiu na pražské AMU), skvěle ztvárnila nezapomenutelnou Florii Toscu z Pucciniho stejnojmenné opery v její úchvatné árii „Vissi d´ arte“ s patřičným hlasovým nasazením pozdně romantického vokálního projevu v citlivém stylovém kontrastu k živému recitativu a dvěma nadčasovým mozartovským áriím ze skladatelovy „opery oper“ – Don Giovanni.

Zcela nesporným vyvrcholením jedinečného symfonického večera byl zcela jistě svrchovaně profesionální interpretační vklad – lze říci – mladičkého, avšak již po všech stránkách zralého umělce Matyáše Nováka (studenta 3. ročníku klavírní třídy DMA Jitky Fowler Fraňkové, PhD.), laureáta mezinárodních prestižních soutěží koncertujícího takřka již po celém světě. V Koncertu pro klavír a orchestr a moll Roberta Schumanna nenechal nikoho z přítomných na pochybách o své uchvacující nástrojové technice, která se přirozeně snoubí s promyšleným stylovým výrazem a tónovou noblesou, to vše pak s propojením do nenucené lehkosti a logické samozřejmosti. Tento mimořádný zážitek z Novákovy hry se jistě vryl do paměti přítomných spolu s technicky vrcholně bravurním přídavkem Lisztovy Velké etudy gis moll na Paganiniho Campanellu.

Tak tedy ještě jednou: vřelý dík Komorní filharmonii Pardubice, jejímu dirigentovi Jaroslavu Brychovi a všem sólistům večera i jejich pedagogům za skvělou uměleckou práci na poli hudby, která je vždy schopna citlivě oslovit a významně stmelit své stálé a vnímavé příznivce.

Vladimír Kulík