Embedded Files
Ve čtvrtek 7. listopadu tohoto roku se v Sukově síni Domu hudby uskutečnil Podzimní koncert konzervatorních symfoniků a jejich sólistů pod taktovkami Mgr. Jana Svejkovského a MgA. Tomáše Židka Ph.D.
V první polovině večera za řízení Jana Svejkovského byla uvedena tři díla předních světových mistrů – Antonína Dvořáka (1841 - 1904), Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791) a Josepha Haydna (1732 – 1809).
Úvod koncertu patřil Dvořákově orchestrální Legendě č. 1 d moll, op. 59 z cyklu Deseti legend, původně koncipovaných pro čtyřruční klavír. Interpreti zde velice zdařile podtrhli skladatelovu instrumentační barevnost v umocnění výrazných a smysluplných hudebních frází a adekvátních kompozičních vrcholů. Chvályhodná byla i intonační vyladěnost spolu s rytmickou precizností a zvukovou průrazností.
Sopranistka Anna Holeňová, studentka 3. ročníku ze třídy MgA. Hany Medkové Ph.D., zvolila pro své čtvrteční vystoupení Árii Zuzanky z legendární Mozatrovy buffy Figarova svatba. S potěšením bylo možno konstatovat zpěvaččino příkladné stylové uchopení skladatelovy hudby jak v úvodním quasi recitativu, tak i v následné árii. Sólistčin interpretační vklad lze spatřovat především ve stylově realizovaném úvodu a posléze pak i v naprosto přesvědčivě ztvárněné árii, vyznačující se suverénním zvládnutím všech hlavních znaků skladatelova rokokově klasicistního kompozičního stylu. Citlivý orchestrální doprovod pak umocnil kouzlo této Mozartovy hudby, vyslovené však především v jasném hlasu sólového sopránu.
Hobojista Jan Kubiska, budoucí absolvent ze třídy Mgr. Jiřího Křenka, vybral pro posluchače čtvrtečního hudebního soiré Haydnův hobojový koncert C dur (I. Allegro spirituoso, II. Andante, III. Rondo. Allegretto). Tento koncert, jedno ze skladatelových klíčových děl pro dechové nástroje, patří k jednomu z interpretačních vrcholů všech hobojistů. Sólista nenechal nikoho z přítomných na pochybách o své suverénní nástrojové technice, poeticky modelované frázi i zdravém nástrojovém zvuku. Vzájemná spolupráce koncertisty a orchestru byla jistě příkladná a hudební provedení Haydnova díla vyznělo pod vedením Jana Svejkovského s oprávněnou účinností vedoucí k uzavření první poloviny čtvrtečního symfonického koncertu.
Ve druhé polovině večera, ve které byla uvedena díla Františka Kovaříčka (1924 – 2003), Davida Poppera ( 1843 – 1913) a Bedřicha Smetany (1824 - 1884) se taktovky ujal šéfdirigent Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice Tomáš Židek.
František Kovaříček, významný český hudební skladatel, pedagog a organizátor hudebního života u nás, autor Ouvertury pro velký orchestr, která otevřela druhou polovinu čtvrtečního koncertu, stál po mnoho let i v čele českoslovanské a později české Hudební mládeže. Z jeho kompozičního pera vzešla celá řada orchestrálních děl, několik oper, výrazný klarinetový koncert, komorní skladby, písně a sbory. Koncertního posluchače musela Kovaříčkova Ouvertura nutně zaujmout z hlediska interpretace kozervatorních symfoniků svou zvukovou spontaneitou a technickou vybroušeností. Velice náročná partitura skladby byla určena skutečně velkému symfonickému tělesu. Rytmická pregnantnost, zvuková čistota a zřetelnost, intonační stabilita a smysl pro stavbu jednotlivých frází i vrcholů v rámci stavebné kontinuity byly hlavními atributy na výsost zdařilého orchestrálního výkonu.
Violoncellistka Dagmar Kulíšková, studentka 5. ročníku ze třídy Mgr. Josefa Krečmera, se představila v sólovém partu především ve světě smyčcařů dobře známé Uherské rapsodie, op. 68 pražského rodáka Davida Poppera, syna pražského vrchního židovského kantora. Popper byl na pražské konzervatoři žákem Johanna Augusta Julia Goltermanna a záhy vyzrál ve vynikajícího violoncellistu. Působil v mnoha významných evropských hudebních centrech a za jeho života se mu dostalo velkých hudebních poct. Jeho kompoziční tvorba obsahuje přes 80 opusových čísel a většina jeho skladeb vyniká adekvátní technickou brilancí, líbivou melodikou a nástrojovou efektností. Jeho kompoziční odkaz zůstává stálou hodnotou a neodmyslitelnou součástí violoncellového repertoáru. I Popperova Uherská rapsodie pro sólové violoncello a orchestr náleží k efektním vrcholům nástrojové virtuozity. Sólistka i orchestr dokázali odstínit jak jemné nuance stylizovaného folklóru v úvodní části skladby, tak i sugestivní spád kompozice v jejích pasážích a accelerandech. Interpretka se uvedla jasným, znějícím a ušlechtilým zvukem svého nástroje a potvrdila tak svůj talent s ohledem k další hráčské perspektivě.
Skočná z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany byla skutečným dramaturgickým vyvrcholením celého koncertu a orchestr pod vedením svého šéfa zde dokázal znovu zaujmout jak svou technickou výbavou, tak i svým zvukovým a stylovým nasazením.
Pardubice, 7. 11. 2024 Vladimír Kulík
Page updated
Report abuse