14. 6. 2024 Recenze Druhého Orchestrálního absolventského koncertu s Symfonickým orchestrem Konzervatoře Pardubice

Nad absolventským orchestrálním koncertem Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice.

Druhý absolventský orchestrální koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů s programem k Roku české hudby se konal ve středu 12. června tohoto roku v Sukově síni pardubického Domu hudby pod taktovkami šéfdirigenta tělesa Tomáše Židka a budoucí absolventky oboru dirigování Jany Lepšové ze tříd Tomáše Židka a Stanislava Vavřínka.

Úvod večera patřil Smetanově Triumfální symfonii E dur, op. 6 a sice její první a třetí větě. Jana Lepšová pojala toto rané, ale přesto významné Smetanovo dílo s hlubokým dirigentským ponorem a zdárně vystihla jak fanfárovou majestóznost první věty, tak i scherzosní hravost věty třetí s již typickými skladatelovými melodicko-harmonickými a rytmickými obraty, poukazujícími na pozdější zralou autorovu hudební řeč. 

Pod taktovkou Tomáše Židka se na středečním večeru dále představila Eliška Hanlová, absolventka z pěvecké třídy Petra Dolejšího. Do svého koncertního programu se symfonickým orchestrem konzervatoře zařadila nejprve árii Io son l’umile ancella z opery Adriana Lecouvreur předního italského veristy Francesca Ciley a poté následovala árie Morró ma prima in grazia ze slavného Maškarního plesu vrcholného tvůrce italské romantické opery Giuseppe Verdiho. V obou áriích zaujala sólistka překrásným, plně zvučným témbrem, smysluplným frázováním v duchu italského belcanta, velkým smyslem pro lyriku i dramatismus a úchvatnými výškami i barevnými středními a spodními rejstříky svého hlasu. Její projev byl vskutku pěvecky dokonale vyvážený a vysoce muzikální. 

Třetím protagonistou červnového hudebního soirée byl Josef Václav Zlesák, absolvent z kontrabasových tříd Františka Machače a Radka Pokorného. Pro své středeční vystoupení si zvolil romanticky laděný Koncertní kus pro kontrabas a orchestr, op. 24 významného kontabasisty a skladatele své doby Jana Geissela. Za Židkova řízení Zlesák prezentoval tuto technicky i výrazově velmi náročnou koncertantní skladbu se zcela přirozeným a patřičným nadhledem, umožňujícím mu výrazně uplatnit jak různé druhy vibrata, umocňujícího dynamické frázování v patřičně klenutých kantilénách vždy spojených s čistou intonační i nástrojovou zvukovostí, tak i suverénní hmatníkovou a smyčcovou techniku. Orchestr, podobně jako v předchozí skladbě, spolupracoval i s tímto sólistou příkladně a dokázal se cele přizpůsobit kontrabasové zvukovosti.

V úvodu druhé poloviny večera zazněly v podání konzervatorních symfoniků pod vedením Jany Lepšové dva Slovanské tance z jejich první řady (op. 46 ) od Antonína Dvořáka, a to čtvrtý (Tempo di Minuetto) a osmý (Presto). Skladatelova hudba nepostrádala adekvátní taneční náladu, výbornou orchestrální barvu a patřičný švih vycházející i ze zcela správně volených temp. Absolventka Lepšová i nyní potvrdila svoji výraznou muzikalitu a interpretační perspektivu, která se bude jistě i nadále rozvíjet.

Anna Stránská, absolventka z houslové třídy Víta Chudého, si pro svůj závěrečný nástrojový debut vybrala slavný Koncert a moll pro housle a orchestr (op. 53), a to opět z tvůrčí dílny mistra Dvořáka. Tak jako druhá a třetí věta této okouzlující kompozice, tak i věta prvá, kterou se Stránská jako houslistka prezentovala na středečním hudebním matiné orchestru pardubické konzervatoře, skrývá řadu technických i výrazových úskalí, se kterými si ovšem naše sólistka dokázala spolehlivě poradit.  Její hra se vyznačovala jak zcela zvládnutou pasážovou technikou v rámci houslového hmatníku, tak i vřelostí kantilén, vyjádřených symbiózou vedení smyčce s osobitým vibratovým ozvučením. To vše zaštítilo nejen adekvátní rapsodický výraz této skladatelovy koncertantní slovanské hudební výpovědi, ale i příslib úspěšné profesionální kariéru sólistky.

A Antonín Dvořák potřetí: v závěru symfonického večera zazněla jako symbol Roku české hudby mistrova koncertní předehra Můj domov, op. 62, kterou autor (spolu s následnou scénickou hudbou) vytvořil pro hru spisovatele a dramaturga pražského Národního divadla Františka Šamberka s názvem Josef Kajetán Tyl. Předehra obsahuje dvě kontrastní témata, z nichž to druhé, znějící i v impozantním závěru předehry - totiž píseň Kde domov můj - je dostatečným důvodem pro to, aby celý koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice se svými sólisty a šéfdirigentem Tomášem Židkem dne 12. června tohoto roku mohl být věnován dle dramaturgického záměru Roku české hudby. 

Pardubice, 14. 6. 2024 

Vladimír Kulík