4. 4. 2023 Ohlédnutí za Prvním jarním koncertem SOKP
Nad prvním jarním koncertem Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů.
Ve čtvrtek 16. března tohoto roku přivítalo auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby symfoniky pardubické konzervatoře s jejich dirigenty a sólisty. Dramaturgie koncertu byla zaměřena jak na české mistry dřívějších dob, tak i na světové skladatele především 19. století.
V úvodu večera zazněla Slovácká suita Vítězslava Nováka, jedna z klíčových skladeb prezentující první generaci české hudební moderny. Pod taktovkou Natálie Štorkové, absolventky oboru dirigování ze tříd MgA. Tomáše Židka, Ph.D., MgA. Jana Svejkovského a Mgr. Stanislava Vavřínka, zaznělo pět programních suitových vět Novákova slováckého nedělního dne se smysluplným pochopením pro orchestrální barevnost velkého symfonického tělesa, umocněnou navíc zvukem harfy a především varhan, a to v úvodní části suity zvané „V kostele“. Novákova polymelodické výstavba zde byla srozumitelně podtržena v hlavních i vedlejších tektonických celcích.
Ve druhé části Novákovy Slovácké suity s názvem „Mezi dětmi“ orchestr pod přesvědčivým vedením své dirigentky vystihl scherzovou taneční atmosféru, ve které byly výrazně odlišeny jak skotačivé motivy smyčců od ukolébavkové nálady ve dřevech, tak i polyrytmizované tematické celky od dětského popěvku, prezentovaného celou dechovou sekcí.
Třetí část suitového cyklu – „Zamilovaní“ přinesla líbeznou milostnou klarinetovou kantilénu moravské lidové písně „Voděnka studená jako led, nemohu má milá na Tebe zapomnět…“, podpořenou snivou barvou smyčců i kontrastem středního dílu věty v pizzicatovém proudu.
Předposlední část Novákovy suity nazvaná „U muziky“ byla uvedena ve své signifikantní synkopaci i působivé stylizaci slováckého odzemku výraznou zvukomalbou „ladění“ lidové hudby, jejíž rozvíjející se zvukový transparent posléze vyvrcholil typickým „cifrováním“ základního tématu věty v sólové skupině houslí.
V závěrečné části slováckého symfonického celku s názvem „V noci“ kontrastovaly tlumené barvy spodních smyčců s vrchními zvukovými liniemi houslí, dechových dřevěných nástrojů a harfy. V opalizujícím symfonickém zvukovém celku tak byly vyjádřeny ohlasy svátečního moravského dne ve zklidňující večerní atmosféře. A právě v ní se objevují tematické reminiscence, upomínající na předchozí části suity, především na „Zamilované“, na nedělní bohoslužbu, ale i na řadu dalších dříve uvedených témat. Je nepochybné, že základní znaky skladatelova kompozičního myšlení - poměrně hustá polymelodika tónového materiálu, polymetrika jednotlivých zvukových liniíi i harmonická biakordika byly zde v pojetí dirigentky i orchestru smysluplně přeneseny do zvukově přesvědčivého celku Novákovy originální hudby.
Gabriela Eunika Pechánková, absolventka z klavírní třídy Mgr. Jany Turkové, zvolila pro své závěrečné koncertní vystoupení premiéru vlastní skladby – Klavírního koncertu „Sole, Luna e Talia“ s podtitulem „aneb jak Růžena upálila tchýni“. Jistě originální kompozice pro klavír a symfonický orchestr s částmi Starý hrad, Princ, Děti, Růže, Zlá sudička, Tchýně a Pohádky je konec přinesla posluchačům neobvyklé sonorní možnosti ve zvukovém kontrastu sólového klavíru se střídající se smyčcovou a dechovou sekcí, zvýrazněnou baterií žesťových nástrojů. Provedení skladby uvedlo celou sadu barevných žánrových obrázků, postupně spějících v atmosféře quasi filmové hudby k výrazově dramatickému vyvrcholení a kompozičnímu rozuzlení celého úsměvně naneseného příběhu. V této druhé skladbě večera se neobvyklé partitury ujal šéfdirigent konzervatorních symfoniků Tomáš Židek, pod jehož taktovkou byla kompozice vymodelována se svrchovaným pochopením a patřičným výrazem.
Jakub Janíček, posluchač čtvrtého ročníku z kontrabasových tříd Mgr. art. Františka Machače a Radka Pokorného, nenechal nikoho na pochybách o své nástrojové virtuozitě, již legitimně ověřené v řadě úspěšných národních i mezinárodních soutěžních kláních. Auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby bylo ve čtvrtek svědkem technicky suverénního a zvukově podmanivého Janíčkova interpretačního výkonu v Koncertu č. 15 D dur pro kontrabas a orchestr od Johannesa Matthiase Spergera – legendárního virtuóza a skladatele doby vrcholného hudebního klasicismu. Sólistova hmatníková i smyčcová technika, propojené s intonační i zvukovou čistotou včetně stylového uchopení Spergerova díla, vynikaly přirozenou lehkostí podání násobenou vnitřně inspirovaným hudebním prožitkem. Pod taktovkou Tomáše Židka předvedl Jakub Janíček vskutku excelentní výkon.
Rovněž velice zdatně si na pódiu pardubické Sukovy síně v rámci prvního jarního koncertu Symfonického orchestru konzervatoře vedla i Michala Sablíková, absolventka z pěvecké třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové. V úvodu svého vynikajícího sólového vystoupení přednesla árii Carmen (Seguidillu) ze stejnojmenné světoznámé opery Georgese Bizeta, ve druhém výstupu pak zazněla náročná árie Záviše z posledního dokončeného jevištního díla geniálního českého tvůrce Bedřicha Smetany a závěr pěvecké prezentace Michaly Sablíkové pak patřil proslulé kavatině Rosiny z nejpopulárnějšího operního opusu legendárního italského mistra Gioacchina Rossiniho. Ve třech velice známých světových áriích interpretka dokázala naplnit kontrasty stylového vějíře prezentovaných operních děl a výstižně postihnout kompoziční osobitosti operního slohu tří z největších skladatelských velikánů: frivolnost a erotičnost v Bizetovi, slavnostnost a dramatičnost ve Smetanovi a podmanivé belcanto i vzrušivou koloraturu v Rossinim. Pod vedením Tomáše Židka zde pěvkyně dokonale přesvědčila o svém interpretačním talentu a určitě i dalších uměleckých perspektivách.
Krásnou a výraznou hudební tečkou čtvrtečního absolventského orchestrálního koncertu byla Jarní předehra, deváté dílo tehdy mladého českého modernisty a později i významného rozhlasového dirigenta Otakara Jeremiáše. Symfonický orchestr studentů školy zde byl doplněn zejména v dechové sekci o další trubky, pozouny, lesní rohy, pikolu a podobně. Dílo bylo pod vedením Tomáše Židka provedeno s velkou interpretační vervou a vrcholným dynamickým a zvukovým nasazením. Dlouhotrvající aplaus publika oběma dirigentům, sólistům i orchestru se stal nezpochybnitelným dokladem příkladné interpretační progrese všech účinkujících.
První jarní koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů úspěšně splnil všechna umělecké očekávání a lze se jenom těšit na další hudební setkávání veřejnosti se studenty školy a jejich pedagogy.
Pardubice, 18. 3. 2023 Vladimír Kulík