23. 11. 2023 Recenze podzimního koncertu Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů
K oslavám 45. výročí založení Konzervatoře Pardubice (roku 1978) se řadí, mimo dalších interpretačních akcí, i celá série symfonických a komorních koncertů včetně sólistických nástrojových i pěveckých vystoupení. Jedním ze zářných příkladů byla i realizace Podzimního koncertu Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů pod taktovkou šéfa orchestru MgA. Tomáše Židka Ph.D., která se uskutečnila ve čtvrtek 9. listopadu tohoto roku v Sukově síni Konzervatoře Pardubice.
Úvodní kompozicí čtvrtečního vystoupení konzervatorních symfoniků bylo Divertimento pro komorní orchestr významného českého hudebního skladatele Miroslava Raichla (1930 – 1998), který působil v letech 1980 – 1998 jednak coby významný pedagog konzervatoře v oblasti předmětů hudební teorie a též jako zakladatel a umělecký vedoucí komorního pěvecko-instrumentálního souboru pod původním názvem Komzervička, později Rebelcanto.
Třívěté Divertimento bylo ve svých prvých dvou větách inspirováno širokodechým evropským neoklasicismem, závěrečná část pak vykazovala mimo jiné i zřejmé prvky quasi aleatorních postupů, přesto však byla celkově silně ukotvena především v Bartókově vizi osobitého neofolklorismu.
Orchestr pod vedením svého dirigenta prokázal potřebné interpretační kvality ve zvládnutí technicky i výrazově obtížné Raichlovy partitury a připomněl tak touto hudební vzpomínkou člověka a umělce prvořadých profesionálních i lidských kvalit.
Matěj Kotal, laureát několika významných interpretačních soutěží, klarinetista 2. ročníku ze třídy svého otce MgA. Jiřího Kotala Art.D., vystoupil na čtvrtečním koncertu symfoniků komzervatoře s Concertinem Es dur, op. 26 pro klarinet a orchestr velkého německého romantika Carl Marii von Webera (1786 – 1826). Sólista přednesl jak úchvatné kantilény díla, tak i technické pasáže s neomylným virtuózním nadhledem a stylové uchopení Weberovy kompozice bylo rovněž zcela příkladné.
Trompetista Tomáš Josef Vávra, student 6. ročníku ze třídy Mgr. Karla Mňuka, si vybral pro své sólové vystoupení s orchestrem konzervatoře jedno z moderních a široce uznávaných děl ruského skladatele Alexandra Grigorjeviče Aruťunjana (1920 – 2012) – jeho třívětý Koncert pro trubku a orchestr. Ve spolupráci se symfonickým tělesem interpret prokázal nejenom své nesporné hráčské kvality, ověřené celou řadou úspěšných soutěží, ale navíc předestřel vnímavému publiku i autorův nezaměnitelný kompoziční záměr, odrážející se od svébytného arménského lidového folklóru.
Druhou polovinu večera otevřela koncertní předehra Antonína Dvořáka s názvem Můj domov, op. 62.
Při příležitosti oslav výročí narození Josefa Kajetána Tyla v roce 1882 oslovil F. F. Šamberk – tehdejší dramaturg Národního divadla a autor hry o J. K. Tylovi skladatele s tím, že součástí hry by byla jak scénická hudba, tak i úvodní předehra. Dvořák vyhověl a potřebnou hudbu vytvořil. Název předehry je nesporně ohlasem posledních slov naší pozdější národní hymny, jejíž téma je v předehře umně variováno spolu s kontrastním tématem písně Na tom našem dvoře, vyjmuté z Tylovy hry Strakonický dudák. Orchestr předvedl pod taktovkou svého dirigenta jak širokou škálu Dvořákovy instrumentační barevnosti, tak technickou i výrazovou preciznost jednotlivých symfonických úseků skladby včetně jejího vlasteneckého vyvrcholení.
Violoncellistka Anna Marie Kadečková, studentka 6. ročníku ze třídy Mgr. Josefa Krečmera, se na čtvrtečním symfonickém soiré představila dvěma částmi z Koncertu e moll pro violoncello a orchestr, op. 85 slavného anglického pozdního romantika Edwarda Elgara (1857 – 1934). V první větě skladby zaujala především jak nosným a barevným zvukem svého nástroje, tak i přirozeným a smysluplným frázováním jednotlivých tematických celků. Druhá, z hlediska kompozice virtuózně pojatá věta, byla interpretována s bravurním technickým nasazením i výrazovou noblesou a sólistka nenechala nikoho na pochybách o svém dalším výrazném uměleckém růstu.
Finále čtvrtečního večera patřilo hudbě Zdeňka Fibicha (1850 – 1900). Z jeho bohaté operní tvorby vybrala dramaturgie podzimního koncertu předehru k jeho poslední opeře Pád Arkuna, op. 60. Skladatelova operní tragedie měla svou premiéru v pražském Národním divadle tři týdny po autorově smrti (9. 11. 1900). Fibichova libretistka Anežka Schulzová rozdělila velký operní transparent na dvě nestejné části – jakýsi dějový vstup s názvem Helga a vlastní dramatickou zpěvohru o třech dějstvích pojmenovanou Dargun. Milostný příběh Helgy a Darguna je vsazen do střetu dvou kontrapozičních náboženských linií – křesťanství a pohanství, přičemž obě hlavní postavy Fibichova dramatu jsou současně protilehlými představiteli velkého společensko-politického boje.
Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice pod vedením svého šéfa MgA. Tomáše Židka Ph.D. zde nástrojově rozehrál nebývale zvukově barevnou Fibichovu partituru, jejíž interpretační, především pak výrazově technické umocnění bylo odměněno velkým aplausem koncertního auditoria. Rovněž skvělý přídavek, totiž pochodový Vjezd gladiátorů dodnes oceňovaného českého skladatele Julia Fučíka, vynesl orchestru i jeho sólistům potlesk vestoje.
Sukova síň Konzervatoře Pardubice byla ve čtvrtek 9. listopadu svědkem jednoho z velkých hudebních blahopřání škole, jejíhož 45. výročí vzniku si zejména ve čtyřech posledních měsících tohoto roku živě připomínáme.
Pardubice, 23. 11. 2023 Vladimír Kulík
