Embedded Files
Nad druhým absolventským koncertem sólistů pardubické konzervatoře s Komorní filharmonií Pardubice.
Ve čtvrtek 13. dubna tohoto roku jsme byli v Sukově síni pardubického Domu hudby svědky skvělých koncertních výkonů absolventů i studentů konzervatoře, kteří ve spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice pod taktovkou jejího šéfa Stanislava Vavřínka přednesli uznávaná díla autorů jak z oblasti hudebního klasicismu a romantismu, tak i z okruhu tvorby 20. století.
Kontrabasistka Petra Meisl, studující 2. ročníku ve třídách Mgr. art. Františka Machače a Radka Pokorného, zvolila pro své nástrojové vystoupení Koncert č. 1 D dur pro kontrabas a orchestr – klasické dílo předního evropského kontrabasisty a skladatele Franze Antona Hoffmeistera (1754 – 1812).
Všechny tři věty Koncertu (I. Allegro, II. Adagio, III. Finale – Allegro) se nesly z hlediska nástrojové interpretace ve stylové čistotě, intonační přesnosti a zvukové plnosti. Sólistka udivovala jak svou hmatníkovou virtuozitou, tak i suverénní smyčcovou technikou, které jí umožnily smysluplné vymodelování tematických celků i pasážových spojů, dynamické vykontrastování jednotlivých hudebních ploch včetně prezentace echových efektů a ušlechtilý vibratový zvuk zejména v kantilénových celcích.
Ve virtuózně vystavěných kadencích sólistka zaujala mimo jiné i neomylnou dvojhmatovou a akordickou hrou, vždy lehce a samozřejmě nanesenou. Spolupráce s orchestrem byla výtečná a lze říci, že v Petře Meisl můžeme do budoucna spatřovat velkou osobnost na poli kontrabasové hry.
Trombonista Richard Kosuk, student 3. ročníku ze tříd Mgr. Aloise Mecha a MgA. Filipa Hájka, si vybral pro svůj čtvrteční koncertní výstup dílo švédského skladatele a instrumentalisty 20. století Larse-Erika Larssona (1908 – 1986) – Concertino pro trombon a smyčcový orchestr.
Třívětá kompozice (I. Preludium, II. Aria, III. Finale) vykazuje ve své melodické a harmonicko-rytmické struktuře příznačné prvky hindemithovského neoklasicismu, umocněného stylizovanými znaky severského městského a venkovského folklóru.
Zatímco v 1. větě Concertina sólista ve spolupráci s orchestrem vytěžil z kadencových postupů a společných pasáží interpretační maximum, ve 2. větě dokázal vytvořit svou kantilénou na zvukovém podloží smyčcového tělesa melancholicky zádumčivou náladu, zcela zřetelně asociující nostalgický ráz evropského Severu. Vše zde bylo smysluplně vystavěno sólistou i smyčci do podmanivých zvukových vrcholů. 3. větu burleskového charakteru, neomylně připomínající inspirace Prokofjevem a zejména Šostakovičem, zvládli sólista i smyčcová sekce pardubických filharmoniků zcela bravurně ve skvělém dynamickém, rytmickém a především artikulačně stylovém rozmachu. Je nesporné, že Richard Kosuk již dnes patří k velkým nadějím školy.
Klarinetistka Anežka Bezoušková, absolventka ze třídy MgA. Zdeňka Seidla, se představila čtvrtečnímu publiku Sukovy síně Koncertem f moll pro klarinet a orchestr č. 2, pátým dílem finského skladatele a doslova Beethovenova vrstevníka – Bernharda Henrika Crusella (1775 – 1838).
Za znamenité spolupráce s orchestrem (v klasickém beethovenovském obsazení, ovšem bez klarinetů) dokázala sólistka v 1. větě skladby zaujmout jak krásnými, až quasi romanticky vyklenutými kantilénami, tak i zcela zřetelně vystavěnými virtuózními pasážemi, přičemž vše zde bylo výstižně dynamicky odstíněno. Obdiv patřil sólistčiným obdivuhodným technickým dispozicím jak ve stylově artikulovaných pasážových celcích, tak i v citlivé modelaci tematických kantilén a dramatických ústředních motivů.
2. věta Crusellova Koncertu přinesla v sólovém klarinetu nad citlivým pizzicatovým a posléze i smyčcovým podkladem výrazný, opět takřka romantický zpěv, ozdobený drobnými vstupy rychlých akordických pasáží a vyklenutý dynamicky barevným a zvukově plným nástrojovým zvukem.
Hravé scherzové Rondo závěrečné 3. věty představilo auditoriu Sukovy síně v sólovém klarinetu gejzír působivých koloratur a v orchestru působivé odstínění jednotlivých hudebních ploch v rámci klasického zvukového charakteru, a to především v artikulaci, dynamice a barvě.
Anežka Bezoušková prokázala ve své čtvrteční koncertní kreaci nepochybně velký talent, který je značným příslibem její další kariérní cesty.
Kytaristka Denisa Čajanová, absolventka ze třídy doc. Mgr. Petra Saidla a MgA. Anny Hronové a akordeonista Martin Klimeš, absolvent ze třídy Antonína Dvořáka, nabídli čtvrtečnímu publiku Sukovy síně pardubického Domu hudby Dvojkoncert (Double Concerto) pro kytaru, bandoneon a orchestr dnes již renomovaného argentinského skladatele (působícího též v Paříži) Astora Piazzolly (1921 – 1992).
Zdánlivě celistvá kompozice je rozčleněna do tří kontrastních vět (I. Introducción, II. Milonga, III. Tango) a je koncipována pro již uvedené dva sólové nástroje a velký smyčcový orchestr. V 1. větě skladby na úvodní kadenci kytary, zřetelně vykazující španělské prvky, posléze navazuje akordeon (bandoneon) s a la folklórní taneční kantilénou. Kadence se nadále rozvíjí v obou sólových nástrojích, jejichž zvukový výraz je umocněn nenásilným vstupem smyčců. Celek tak přirozeně vyjadřuje atmosféru exotiky již zmíněného španělského espritu.
2. věta přináší velký náladový kontrast – smuteční hudbu, která je ještě zvýrazněna opalizujícím smyčcovým tremolem, evokujícím temnou barevnost přednášeného celku. 3. věta, vybavená svěžími tanečními figuracemi ve svižném jižanském tempu s typicky přesouvanou akcentací v rytmizované melodice, je důmyslnou symbiózou linie obou sólových nástrojů se zvukově barvitým orchestrálním transparentem.
Piazzollovo dílo vyznělo ve svém stylizovaném poetismu i folklórní bravuře zcela přesvědčivě a za spolupráce filharmonických smyčců byla interpretace obou sólistů jistě velkým příslibem do jejich profesionální hudební budoucnosti.
Houslistka Anna Stránská, studentka 5. ročníku ze třídy MgA. Víta Chudého, klavíristka Veronika Syrková, studentka 4. ročníku ze třídy Mgr. Jany Turkové a violoncellista Filip Rufer, někdejší absolvent pardubické konzervatoře, který studoval ve třídách Mgr. Josefa Krečmera a MgA. Jana Zemena, uzavřeli čtvrteční koncertní matiné úvodní větou (I. Allegro) ze slavného Trojkoncertu C dur pro klavír, housle a violoncello (op. 56) Ludwiga van Beethovena (1770 – 1827).
Skladatel svůj Trojkoncert věnoval třem blízkým lidem a jistě i výborným a již osvědčeným hudebníkům. Zatímco houslový part koncipoval pro primária věhlasného vídeňského smyčcového kvarteta Josepha Schupanziga, hlas sólového violoncella byl zamýšlen ihned v počátku práce na skladbě pro nejslavnějšího violoncellistu Beethovenovy doby – Čecha Antonína Krafta. Koncertantní klavír pak autor svěřil do rukou svého žáka a přítele arcivévody Rudolfa Habsburského, pozdějšího olomouckého arcibiskupa, k jehož kněžské inauguraci zkomponoval mimo jiné i strukturálně originální a dnes již slavnou Missu solemnis D dur, op. 123.
První věta Trojkoncertu vyšla sólistům i orchestru zvukově velmi plasticky s přirozenou tvarovou vyrovnaností. Nástrojově barevná a dynamicky odstíněná výrazová škála sólových hlasů i výborně spolupracující symfonické těleso byly hlavní nosnou silou vlastní beethovenovské interpretace. Je třeba ocenit velký smysl pro realizaci stylového frázování jak v orchestru, tak i u sólistů, pochopení pro nastavení přirozených temp, uměřenou agogiku, vyváženost motivických a tematických odlišení jednotlivých větných partií a rozvrstvení osobité skladatelovy dynamiky od mysteriózních pianissim až po heroická fortissima.
Sólisté zvládli své party s patřičnou noblesou a technickou i výrazovou suverenitou. Posluchači pardubické Sukovy síně mohli obdivovat pozoruhodný interpretační projev všech tří protagonistů i nasazení významně spolupracující Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Stanislava Vavřínka.
A tak i tento koncert byl jistě vítaným dárkem pro blížící se 45. výročí založení Konzervatoře Pardubice.
Pardubice, 15. dubna 2023 Vladimír Kulík
Page updated
Report abuse