11. 11. 2022 Nad podzimním koncertem SOKP - recenze

přidáno: 13. 11. 2022 23:02, autor: Alois Mech


Ve čtvrtek 10. listopadu tohoto roku se konal v Sukově síni pardubického Domu hudby podzimní koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice se svými sólisty pod vedením šéfdirigenta tělesa MgA. Tomáše Židka Ph.D. Dramaturgie vystoupení konzervatorních symfoniků zvolila skladby čtyř velkých mistrů hudebního umění 19. a 20. století. Carl Maria von Weber (1786 – 1826) byl zastoupen předehrou ke své epochální opeře Čarostřelec, Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874 – 1951) věhlasným Koncertem fis moll pro kontrabas a orchestr v příkladné orchestrální revizi Petra Riese, Bohuslav Martinů (1890 – 1959) známou Sonatinou pro trubku a orchestr ve skvělé orchestrální instrumentaci Jiřího Pohnána a úspěšný orchestrální večer zakončila u nás méně často prezentovaná, zato originální sedmá Orchestrální suita Julese Masseneta (1842 – 1912) s názvem Alsaské scény. V roli sólistů v této orchestrální féerii dominovali kontrabasista Jakub Janíček (student 4. ročníku ze tříd Mgr. art. Františka Machače a Radka Pokorného) a trumpetista Vojtěch Bartoníček (student 5. ročníku ze třídy Mgr. Karla Mňuka). 

V úvodní Weberově operní předehře se v přesvědčivé interpretaci představili všichni hráči jednotlivých nástrojových skupin orchestru. Pod vedením Tomáše Židka dokázali svou hrou významně podtrhnot hlavní rysy Weberova romantického tvarosloví, zejména pak lyrickou i dramatickou linku předehry, umocněnou prostupující magickou silou skladatelovy originální vize v nevšední zvukové sazbě.

Sergej Kusevickij komponoval svůj Kontrabasový koncert fis moll (op. 3) v letech 1902 až 1905, přičemž premiéra (v autorově podání) se konala 12. února roku 1905 v Moskvě. Z dobové recenze hudebního kritika Ivana Lipajeva vyplývá, že nová skladba zaujala moskevské auditorium jak lyrickou elegičností celku, tak i nástrojově opodstatněnými, strhujícími virtuozními plochami. Jakub Janíček dokázal vložit za významné podpory orchestru do své interpretace vše charakteristické pro toto mimořádně kompozičně zdařilé dílo a vřelý potlesk publika byl velkým uznáním jeho profesionálního pojetí.

Hudbu poličského rodáka a dnes již bezesporu světového skladatele Bohuslava Martinů pozná snad každý hudebněmilovný návštěvník orchestrálních či komorních koncertů. Původní Sonatinu pro trubku a klavír přenesl její aranžér z klavírního partu do zvukového orchestrálního roucha takovým způsobem, že snad by ani nebylo od případné orchestrální transkripce samotného autora, kdyby se uskutečnila, k rozeznání. Jsou zde totiž vyhmátnuty všechny zvukově-instrumentační finesy skladatelova kompozičního jazyka a Vojtěch Bartoníček dokázal ve spolupráci s konzervatorními symfoniky svým brilantním výkonem vykreslit specifiku martinůovské hudební řeči jak v její naléhavé sdělnosti celku, tak i ve specifické synkopaci detailů. Aplaus čtvrtečního auditoria mu byl jistě vítanou odměnou.

Massenetovy Alsaské scény jenom potvrdily současnou technickou i výrazovou připravenost symfonického tělesa pardubické konzervatoře. Pestrá odstíněnost pozdně romantického až místy impresívního zvuku skutečně velkého orchestru se prolínala s nuancemi lyrických, dramatických či folklórních pasáží v jednotlivých větách skladby. V Massenetově podmanivé suitě silně zaujalo i zřetelné a barevné frázování všech orchestrálních sól. Nadšené publikum pak vehementně aplaudovalo i ve vhodně zvoleném přídavku – Slavnostním pochodu Karla Židka, jednoho z hudebních koryfejů východočeského regionu a mimochodem i děda šéfdirigenta orchestru.

Podzimní symfonický koncert znovu potvrdil navíc i sounáležitost publika s prezentací konzervatoře – a to nejenom ve vstřícnosti rodičovské veřejnosti ke škole, ale i souhlasem celé pardubické kulturní enklávy s uměleckým programem tohoto hudebního ústavu.

Pardubice, 11. 11. 2022                                                                                Vladimír Kulík
Comments