Dramaturgie vánočního koncertního večera se opřela o dva významné tituly z tvorby dvou předních anglických pozdně romantických autorů – Gustava Holsta (1874 – 1934) a Fredericka Deliuse (1862 – 1934), přičemž vrchol večera ozdobila již tradičně frekventovaná Česká mše vánoční pastorální mistra českého hudebního klasicismu Jakuba Jana Ryby (1765 – 1815). 

Úvod čtvrtečního večera patřil vokální fantazii na staré anglické koledy Christmas day z pera Gustava Holsta. Skladatel vystudoval na londýnské Royal College of Music hudební teorii a pod vedením Charlese Standforda i hru na pozoun. Jeho raná díla byla ovlivněna Griegem, Wagnerem a Richardem Straussem. Později, inspirován tvorbou Ravela a Stravinského, hinduistickým spiritualismem a též anglickými lidovými písněmi, si postupně vytvořil svou osobitou kompoziční řeč. Holst složil na dvě stovky skladeb včetně oper, baletů, sborů a písní. Do repertoáru významných evropských i zámořských orchestrů je zařazována i jeho známá orchestrální suita Planety, vytvořená v letech 1914 až 1916. 

Interpretace pardubických orchestrálních hráčů i pěvců podtrhla v Holstově vokální fantazii Christmas day především vynalézavou instrumentaci spolu s myšlenkově výraznou invencí, místy připomínající pozdější originalitu barevné struktury strhujících kantátových děl Carl Orffa.

Frederick Delius pocházel z rodiny německého obchodníka a hudbě se začal věnovat poměrně pozdě. Ve zralém věku se stal absolventem proslulé lipské konzervatoře a od začátku devadesátých let zkomponoval i řadu jevištních děl, z nichž na divadelních pódiích zaujala především opera Romeo a Julie na vsi z roku 1901. Delius je rovněž autorem komorní, sborové a orchestrální tvorby, z níž vybral Tomáš Židek pro pardubické vánoční rozjímání čtyřdílnou orchestrální suitu Florida z roku 1888 s částmi Úsvit – tanec, U řeky, Západ slunce – blízko plantáže a V noci.

 Hudba Fredericka Deliuse vykazuje neopakovatelný barevný esprit v rámci opalizujícího zvuku velké orchestrální partitury. Orchestr zde dokázal vytvořit přirozenou dynamickou rovnováhu smyčců i dechů a v aplikaci výrazově barevné škály prosadit i smysluplnou zvukovou funkci sólových dřevěných a žesťových nástrojů. 

Čtvrteční orchestrální a sborový večer pardubických konzervatoristů a jejich hostů vyvrcholil interpretací České mše vánoční pastorální Jakuba Jana Ryby se sólisty Marií Novotnou – soprán, Inkou Kořínkovou j.h. – alt, Vojtěchem Pošvářem – tenor a Denisem Behinou – baryton (všichni z pěvecké třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové), Vysokoškolským uměleckým souborem Pardubice se sbormistrem MgA. Tomášem Židkem Ph.D., Smíšeným sborem Konzervatoře Pardubice se sbormistrem Mgr. et. Bc. Janem Fajfrem a asistenty Ondřejem Mejsnarem a Natálií Štorkovou a Symfonickým orchestrem Konzervatoře Pardubice pod zaštiťujícím vedením Tomáše Židka. 

Jakub Jan Ryba už jako osmiletý hrál velmi dobře na housle, klavír a varhany. Od roku 1780 studoval s finanční pomocí svého strýce na pražském piaristickém gymnáziu a po jeho absolvování přešel v roce 1785 na pražskou filosofii. Střední i vysoká škola mu daly značný myšlenkový rozhled a adekvátní profesní vzdělání. Ryba kromě češtiny a němčiny ovládal francouzštinu a italštinu, přičemž plynně četl latinsky i řecky. Byl přívržencem jak osvícenské ideologie, tak i stoické filosofie – patřil mezi vášnivé čtenáře Seneky. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do své smrti působil ve funkci učitele v Rožmitále pod Třemšínem.

Po rakouském státním bankrotu v roce 1811 se Rybův finanční příjem značně ztenčil a rovněž jeho místo venkovského učitele nevzbuzovalo v lidech ani v nadřízených tolik potřebnou autoritu. Česká mše vánoční pastorální vznikla v roce 1796 na český text, poněvadž autor zastával názor, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající ani poslouchající“. I v dalších svých dílech pak používal výhradně český jazyk. 

Posluchači pardubické konzervatoře i jejich hosté uchopili legendární Rybův opus s patřičným interpretačním nadhledem, který byl zřetelný i v přesvědčivém dirigentském gestu Tomáše Židka. 

Pardubická hudební veřejnost ocenila vystoupení pěvců i instrumentalistů dlouhotrvajícím vřelým potleskem.

Pardubice, 21. prosince 2019                                                          Vladimír Kulík

Pěvecká soutěž v komorním zpěvu STONAVSKÁ BARBORKA 2019.   

Studentky Iva Hlaváčková, 6. ročník a Dorota Ryšánková, 2. ročník (obě ze třídy MgA. H. Medkové, Ph.D.) získaly v kategorii duo - hudebně dramatická díla Čestné uznání (přičemž 1. a 2. cena nebyla udělena). 

Klavírní spolupráce: MgA. Petr Hostinský 

Ředitelství Konzervatoře Pardubice blahopřeje všem zúčastněným k tomuto úspěchu a děkuje za vzornou reprezentaci školy v zahraničí. 

Mgr. Dalibor Hlava v. r. 

ředitel Konzervatoře Pardubice 

Ve dnech 22. - 24. listopadu 2019 pořádala Konzervatoř Pardubice celostátní 42. ročník soutěžní přehlídky konzervatoří a hudebních gymnázií ČR ve hře na klavír, akordeon, kytaru a v sólovém zpěvu.  

Soutěž se konala v sídle a sálech Konzervatoře Pardubice, Sukova třída 1260, Pardubice, v sále Jana Kašpara v sídle Pardubickho kraje a v sídle ZUŠ Pardubice, Havlíčkova 925,  za finančního přispění MŠMT (ODBOR PRO MLÁDEŽ) a Pardubického kraje. 

Záštitu nad soutěží převzal první náměstek hejtmana Pardubického kraje Ing. Roman Línek, MBA. 

Celkem se zúčastnilo 151 soutěžících ze 13 konzervatoří a hudebního gymnázia. 

Odkaz na stránky soutěže:  

https://sites.google.com/a/konzervatorpardubice.eu/www/souteze/soutez-konzervatori-2019  

Naši studenti vybojovali tato ocenění: 

1. kategorie 

Magda Velešovská, ze třídy MgA. Jitky Fowler Fraňkové PhD. 

 

2. kategorie 

Eunika Pechánková, ze třídy Mgr. Jany Turkové 

Martina Plocková, ze třídy Mgr. Pavlíny Klokočníkové

3. kategorie

Sára Suchánková, ze třídy Mgr. Martiny Maixnerové

1. kategorie

Kateřina Tůmová, ze třídy Antonína Dvořáka 

2. kategorie

Martin Klimeš, ze třídy Antonína Dvořáka

Sabina Stehlíková, ze třídy Antonína Dvořáka

3. kategorie

Ester Tomášková, ze třídy Antonína Dvořáka

Jan Čonka, ze třídy Anny Hronové

1. kategorie 

Dorota Beňová, ze třídy Petra Saidla

2. kategorie 

Jiří Pipek, ze třídy Petra Saidla

Denisa Čajanová, ze třídy Petra Saidla

3. kategorie

Jan Čonka, ze třídy Anny Hronové

Peter Vasko, ze třídy Petra Saidla

1. kategorie 

Dorota Ryšánková, ze třídy MgA. Hany Medkové, PhD.

Klavírní spolupráce: Mgr. Marie Lexová

Eliška Rezková, ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové

Klavírní spolupráce: Mgr. Marie Lexová

2. kategorie

Vojtěch Pošvář, ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové

Klavírní spolupráce: Vlasta Přidalová

Ludmila Pergelová, ze třídy MgA. Hany Medkové, Ph.D.

Klavírní spolupráce: Vlasta Přidalová

Ředitelství Konzervatoře Pardubice blahopřeje soutěžícím i jejich pedagogům za vynikající přípravu a vzornou reprezentaci školy.    

Také přeje celému organizačnímu výboru k úspěšnému průběhu soutěže a děkuje za skvělou přípravu.

Mgr. Dalibor Hlava v. r.

ředitel Konzervatoře Pardubice

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, 54. ročník / 8. - 15. 11. 2019 

Zde získali naši studenti tato významná ocenění: 

KATEGORIE OPERNÍ NADĚJE (15-20 let):    

Ludmila Pergelová, 4. ročník ze třídy MgA. Hany Medkové, Ph.D. - Čestné uznání. 

Vojtěch Pošvář, 3. ročník ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové - Čestné uznání.   

klavírní spolupráce - Vlasta Přidalová   

KATEGORIE JUNIOR (do 24 let):  

Eliška Tomeňuková, 4. ročník ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové - Čestné uznání.  

klavírní spolupráce - Mgr. Marie Lexová  

Ředitelství Konzervatoře Pardubice blahopřeje soutěžícím i jejich pedagogům za vynikající přípravu a vzornou reprezentaci školy.    

Mgr. Dalibor Hlava v. r.

ředitel Konzervatoře Pardubice

   Úvod koncertu patřil stopětasedmdesátému dílu českého skladatele Aloise Hniličky – jeho Slavnostní předehře, konzervatorními interprety věnované památce událostí 17. listopadu 1939 a 1989. Alois Hnilička (1826 Ústí nad Orlicí – 1909 Chrudim), významný český skladatel a interpret doby Smetanovy a Dvořákovy, napsal svou první skladbu v 16 letech (Mše C dur, op. 1) a v této době patřil jeho hudební zájem především dílům Haydnovým, Mozartovým a Beethovenovým. Ve svém rodišti zkomponoval na třiašedesát skladeb, a to většinou mše, litanie, žalmy a sbory. Zde také vznikla v roce 1862 první česká symfonická báseň Táborita, op. 60, o níž se pochvalně zmiňoval i sám Bedřich Smetana. V roce 1863 se stala Hniličkovým profesionálním působištěm Chrudim, kde skladatel zastával odpovědné funkce varhaníka, ředitele kůru i pedagoga tamního gymnázia. Hniličkovým přítelem se stal mimo jiné i Antonín Dvořák, jemuž všestranný hudebník věnoval svůj Smyčcový kvartet c moll, op. 126. K Hniličkovým žákům patřili například pozdější pěvec pražského Národního divadla Bohumil Benoni, hudební vědec Jaroslav Mikan či někdejší šéf brněnské opery František Neumann. Skladatelský odkaz Aloise Hniličky je významný a vzhledem k počtu skladeb (216 opusových čísel) jistě zcela mimořádný. Obnáší 26 mší, 3 requiem, Stabat Mater a Te Deum, dále 2 symfonie a 3 symfonické básně, operu Žižkův dub na libreto Václava Klimenta Klicpery, oratorium Ztracený ráj na slova Johna Miltona, kantátu Lilie dle Karla Jaromíra Erbena a řadu koncertantních, varhanních a komorních kompozic. Alois Hnilička vyšel z klasických hudebních základů, ovšem časem se propracoval k osobitému kompozičnímu vyjádření. To ostatně dosvědčuje i výrazová struktura jeho Slavnostní předehry ve vzorné interpretaci studentů, zahajující čtvrteční Podzimní koncert Konzervatoře Pardubice.

   Hornistka Marie Mechová, studentka druhého ročníku školy ze třídy MgA. Jany Kuchárikové, oborová vítězka v Soutěži konzervatoří a hudebních gymnázií České republiky v roce 2018, si pro své čtvrteční vystoupení vybrala Koncert č.1 D dur pro lesní roh a orchestr (K. 412) Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791). Obě věty tohoto koncertantního díla byly smysluplně stylově uchopeny a přesvědčivě zvukově odlišeny ve spolupráci s orchestrem, který byl Marii Mechové zdatným partnerem.

   Tři nokturna Josefa Myslivečka (1737 – 1781), staršího Mozartova současníka, bývají interpretována ve dvou odlišných verzích: buďto jako malý dvouhlasý ženský sbor, anebo v koncertantní verzi pro dva sólové ženské hlasy a komorní orchestr. Pěvkyně Ludmila Pergelová a Vendula Brulíková, obě studentky čtvrtého ročníku konzervatoře ze třídy MgA. Hany Medkové Ph.D., zvolily pro svou koncertní kreaci druhou interpretační možnost. V jejich podání Myslivečkovy hudby se zračila jak ona svébytná zvuková čirost, tak dokonale vyhmátnutý smysl pro klasicistní frázi. Obojím dokázaly sólistky  vtisknou skladatelovu dílu onu neopakovatelnou rokokovou grácii.

   Violoncellista Josef Bartoň, student čtvrtého ročníku ze třídy Mgr. Josefa Krečmera, se na čtvrtečním hudebním soiré ujal interpretace jedné z klíčových koncertantních skladeb světového violoncellového repertoáru – Koncertu a moll pro violoncello a orchestr, op. 33 slavného francouzského romantického autora Camilla Saint- Saënse (1835 – 1921). Toto stylově úchvatné dílo, ve svém jednolitém celku kompozičně koncipované na principu několikavětosti v jednovětosti, přednesl sólista s technickou suverenitou a výrazovou přesvědčivostí. Jeho příkladné nástrojové uchopení skladby, ryzího dokumentu uměleckého hnutí Ars gallica, zanechalo v pardubickém auditoriu silný umělecký dojem.

   Již zmíněná Ludmila Pergelová se ve druhé polovině koncertního večera Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů představila v jednom z nejkrásnějších děl italského belcanta, v árii Adiny z opery Gaetana Donizettiho (1797 – 1848) Nápoj lásky. Zpěvaččin zvukově nosný a barevně okouzlující soprán nenechal nikoho z posluchačů na pochybách o tom, že mladá interpretka ve svém hlasovém vývoji nadále úspěšně poroste.

   Pěvecký projev Ludmily Pergelové obkroužila hudba jednoho z největších německých romantických symfoniků – Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (1809 – 1847). Tomáš Židek v rámci čtvrteční koncertní dramaturgie přinesl v partituře originální citovou výpověď všestranně nadaného skladatele – jeho hudební oslavu dramatické tvorby renesančního génia Williama Shakespeara. Sen noci svatojánské patří k těm nejpůvabnějším dílům velkého tvůrce alžbětinské doby a o ztvárnění děje a charakteristiku hlavních postav athénského příběhu usilovalo v hudebních dějinách velké množství skladatelů. Mendelssohn volil formu scénické hudby, která má celkem deset kontrastních částí včetně sólových pěveckých výstupů a sborového závěru. Tato suitová sestava je však méně frekventována, a to především ze zřejmých technicko-provozních důvodů. Nahrazuje ji jistě smysluplný výběr čtyř zásadních orchestrálních částí (Předehra, op. 21 a Scherzo, Nokturno a Svatební pochod, op. 61), které z hlediska navození dramaturgického spádu jsou přímočaře legitimní. Hlavní postavy Shakespearova dramatu, kompozičně soustředěné především do heroických témat Oberona, líbezných protitémat Titánie, žertovných nástrojových poskakování neodbytného skřítka Puka či hemžení athénských lidiček v kouzelném nočním lese, kde hodlají hrát divadlo, byly s velikou hudební představivostí šéfdirigenta orchestru Tomáše Židka a jeho symfonických svěřenců vtěleny do osobitého přednesu Mendelssohnovy čtyřdílné symfonické suity. 

   Píseň sametové revoluce „Ať mír dál zůstává s touto krajinou“, tentokrát ve vokálním podání konzervatorních symfoniků, byla jímavým přídavkovým zakončením úspěšného koncertního večera.

   Pardubické publikum na čtvrtečním Podzimním koncertu Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice a jeho sólistů jistě nezůstalo ošizeno o krásné a trvalé hudební zážitky.

Pardubice, 14. 11. 2019                                                                                                               Vladimír Kulík