3. 12. 2018 Recenze Podzimního koncertu SOKP se sólistou Matyášem Novákem - obsahuje video

přidáno: 3. 12. 2018 1:37, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 3. 12. 2018 1:40 ]

https://www.zonerama.com/KonzervatorPardubice/Album/4893822



   Ve čtvrtek 15. listopadu 2018 přivítala Sukova síň pardubického Domu hudby ve svých vstřícných prostorách nejenom posluchače pardubického hudebního okruhu, ale i rodiče studentů pardubické konzervatoře a přátele tohoto hudebního ústavu. U příležitosti oslav 40. výročí založení školy se v zahajovacím koncertu sezóny prezentoval Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice se svými orchestrálními sólisty a již renomovaným klavíristou Matyášem Novákem pod taktovkou šéfa tělesa Tomáše Židka.   
   Úvodní předehra ke Smetanově Libuši vyzněla ve slavnostní atmosféře večera ve svém majestátním patosu zcela přesvědčivě jak z hlediska hráčských technických parametrů, tak i v pohledu na stylovost přednesu. Posluchači Sukovy síně vnímali nejenom velebné frázovací oblouky a dramatické vrcholy Smetanovy hudby, ale i drobné, a přesto invenčně barevně odstíněné detaily, vážící se k polyfonnímu předivu evolučně směrovaných prováděcích úseků 
vlastní předehry. Slavnostnost přednesu i interpretační pokora zde slavily ve vzácné symbióze svůj úvodní koncertní triumf.  
   Následné Variace Iši Krejčího pro velký orchestr (14 variací na národní píseň Dobrú noc, má milá) byly vypracovány s obdivuhodným smyslem pro detail i celek. Všechny melodicko harmonické i rytmické variační přechody zde vyšly znamenitě a instrumentační lesk, kterým se Krejčího Variace pyšnily, byl po zásluze přičten všem nástrojovým skupinám konzervatorních symfoniků. Přednes této po všech stránkách velice obtížné kompozice, spadající do autorova skladatelského vrcholu, nenechaly nikoho z přítomných na pochybách o výborných hráčských schopnostech a poctivé přípravě bezesporu všech členů symfonického tělesa konzervatoře.
   Závěr první poloviny čtvrtečního slavnostního večera patřil baletní polkové hudbě ze Smetanovy opery Dvě vdovy, která v mistrově jevištní kompozici zazní po dějovém rozuzlení celého v podstatě hluboce lidského příběhu Karolíny a Anežky, posléze i s finálním smíšeným sborem. Operní polku přednesli pardubičtí symfonici se stylovou grácií včetně patřičného interpretačního nadhledu, což zcela jasně vyakcentovalo orchestrální hudbu před přestávkou.
   Druhá polovina večera byla věnována jedné z nejslavnějších skladeb Edvarda Hagerupa Griega a vůbec jedné z vrcholných koncertantních kompozic 19. století pro klavír – Koncertu a moll (op. 16), jehož sólový part přednesl s neomylnou technickou jistotou a stylově podmanivým výrazem sice ještě velmi mladý, ale již velice zkušený klavírní virtuóz Matyáš Novák (student 6. ročníku ze třídy Jitky Fowler Fraňkové), laureát mnoha mezinárodních soutěžních klání, z nichž zde připomeňme alespoň některé „prozatímní“ výsledky: první cenu z mezinárodní klavírní soutěže Bradshaw and Buono v New Yorku 2017 a následný debut v Carnegie Hall, který vyplynul z ocenění v této soutěži, první cenu a titul absolutního vítěze ze Soutěže konzervatoří České republiky, první cenu ze soutěže 4. Internationaler Jenö Takácz Klavierwetbewerb, Oberschützen 2016, Grand Prix z mezinárodní klavírní soutěže 3rd Aci Bertonceli International Piano Competition, Larnaka 2016, první cenu a titul absolutního vítěze z mezinárodní soutěže Pro Bohemia Ostrava, první cenu z mezinárodní soutěže Concertino Praga a v současnosti nejčerstvější laureátský titul z mezinárodní klavírní soutěže Edvarda Hagerupa Griega v Bergenu. 
   Velkolepé třívěté Griegovo dílo dokázali sólista i orchestr pod vedením Tomáše Židka vystavět od lyrických a melancholických momentů až do monumentální severské romantické šíře, což odměnilo čtvrteční auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby nadšeným potleskem vestoje.
    Závěrečný sólistův přídavkový bonbónek – Smetanova Cibulička z Českých tanců – byl noblesním pohlazením všem, kteří vnímají opravdové hudební umění nejenom rozumem, ale i srdcem.


Pardubice, 16. 11. 2018                                                         Vladimír Kulík