27. 3. 2018 Leoš Čepický, Ivan Klánský a dvě velká hudební výročí.

přidáno: 9. 4. 2018 3:44, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2018 3:46 ]

 

    Při příležitosti dvou neuvěřitelných hudebních narozenin v tomto roce - padesátiletí Základní umělecké školy Pardubice – Polabiny a čtyřicetiletí Konzervatoře Pardubice - přivítalo auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby - pod pořadatelstvím obou zmíněných institucí a pod záštitou starosty Městského obvodu Pardubice II Mgr. Radka Hejného dva velké české umělce – pardubického rodáka, houslistu Leoše Čepického a dnes už klavírní legendu – Ivana Klánského.

     Leoš Čepický absolvoval pardubickou konzervatoř v roce 1985 ve třídě Prof. Ivana Štrause (současného pedagoga pražské AMU) a na Akademii múzických umění studoval nadále hru na housle u Prof. Jiřího Nováka a obor komorní hry u Prof. Antonína Kohouta (oba byli tehdy členy světově známého Smetanova kvarteta).
    Již na pražské AMU založil Leoš Čepický dnes kritikou i posluchači velmi oceňované Wihanovo kvarteto, jehož je doposud primáriem. Tento komorní soubor získal mimo jiné i první cenu v interpretační soutěži Pražského jara v roce 1988 a z Mezinárodní soutěže smyčcových kvartet v Londýně si v roce 1991 po právu odnesl též první cenu spolu s laureátským titulem a Cenou publika. Dodnes četná a úspěšná evropská i zámořská turné bezesporu zcela jasně vypovídají o vynikajících interpretačních kvalitách tohoto komorního ansámblu, který má na svém kontě již přes čtyřicet úspěšných CD, realizovaných pod hlavičkou Nimbus Alliance, Multisonic ad.
    Leoš Čepický se zúčastnil i významných domácích i mezinárodních houslových soutěží, v nichž byl většinou dekorován titulem laureáta. Za všechny připomeňme alespoň Kocianovu houslovou soutěž v roce 1981, záhřebskou mezinárodní soutěž Václava Humla v roce 1985, mezinárodní houslovou soutěž v italské Gorizii v roce 1993 a absolutní vítězství v mezinárodní beethovenovské soutěži v Hradci nad Moravicí v roce 1994. Na umělecký vývoj Leoše Čepického měla jistě velký vliv i jeho účast v interpretačních houslových kurzech, například u Prof. Igora Bezrodného v německém Výmaru.
    Čepický vystupuje velmi často jak v rámci již mezinárodně proslulého Wihanova kvarteta, tak i jako sólista s předními našimi i zahraničními symfonickými tělesy. V neposlední řadě se úspěšně prezentuje i ve svých sólových recitálech. V roce 2000 – k 250. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha – provedl na renomovaném hudebním festivalu Smetanova Litomyšl komplet Sonát a Partit pro sólové housle tohoto velkého barokního tvůrce a posléze je i natočil, podobně jako další významná koncertní díla českého i světového houslového repertoáru.
     Od roku 2007 je též pedagogem hudební fakulty pražské AMU, v roce 2010 byl jmenován vedoucím její strunné katedry a posléze zde i docentem houslové hry. Hraje na nástroj z dílny Jana Špidlena, který je kopií houslí Giuseppe Guarneriho del Gesú z roku 1742.

     Ivan Klánský je v dnešním klavírním světě bezesporu pojmem. Jeho učiteli na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění byli Prof. František Rauch a Prof.Valentina Kameníková, přičemž neocenitelné zkušenosti získával i na stážích u velkých světových mistrů tohoto nástroje.
    Jako laureát těch nejvýznamnějších mezinárodních soutěžních klání (Bolzano, Neapol, Lipsko, Varšava, Fort Worth, Barcelona, Santander ad.) se stal již v době svých profesionálních studií na pražské AMU vyhledávaným sólistou a komorním partnerem pro mnohé renomované interprety. Od těch dob vykazuje jeho koncertní konto více než 4 500 vystoupení na evropských či zámořských prestižních pódiích čtyř kontinentů.
    Ryzí a oduševnělá interpretace klavírního repertoáru Ivana Klánského, jehož slohový diapazon je rozvinut od velkých barokních mistrů přes klasicistní velikány a romantické génie až po hudbu dvacátého století a současnosti, prozrazuje od svých prvních tónů klavíristův originální smysl pro zvukovou barevnost přednášených skladeb a v mistrovském zvládnutí nástrojové virtuozity i cit pro emoční výrazovost, která je zcela adekvátní v interpretaci děl, sdělujících posluchači samotné duchovní nitro a estetické směrování svého tvůrce.
    Ivan Klánský je dnes právem řazen mezi světovou klavírní špičku a své interpretační zkušenosti svrchovaně úspěšně propojuje i se svou pedagogickou činností. Je vysokoškolským profesorem klavírní hry na katedře klávesových nástrojů hudební fakulty pražské AMU a do roku 2012 působil mimo jiné i na vysoké hudební škole ve švýcarském Lucernu.
 Významným způsobem se angažuje i v rámci českého uměleckého života, především pak v oblasti hudebně organizační. Je též dlouholetým členem světově proslulého Guarneri tria Praha.

    V úvodu společného vynikajícího koncertního vystoupení obou renomovaných interpretů zazněla Sonáta pro housle a klavír e-moll, KV 304 Wolfganga Amadea Mozarta, jejíž dvouvětost je vyznačena názvy Allegro a Tempo di Menuetto. Lze říci, že již během prvních společných tónů obou umělců uchvátilo auditorium pardubické Sukovy síně naprosto precizní a do nejmenších detailů promyšlené klasicistní frázování spolu s minuciózně odstíněnými a přesvědčivě uchopenými dynamickými vlnami, zastřešenými výrazně odstíněnou nástrojovou barevností.
     Sonáta pro housle a klavír D dur, op.12/1 Ludwiga van Beethovena s větami Allegro con brio, Tema noc variazioni a Rondo byla krásnou a velmi výraznou reminiscencí Čepického již dřívějšího úspěšného souborného provedení deseti Beethovenových houslových sonát (se Stanislavem Boguniou u klavíru) v březnu roku 2017 na dvou komorních večerech v pražském sále Martinů v budově AMU. Sonátový Beethoven zazněl i v Pardubicích v příkladné slohové čistotě, vnímané však i zde prostřednictvím skladatelova eruptivního tvůrčího rozmachu.
     Koncertní rapsodie pro housle a orchestr La Tzigane Maurice Ravela (pardubičtí posluchači vyslechli její verzi pro housle a klavír) patří ke skvostům skladatelova neofolklorismu, který je jednou ze součástí Ravelova smělého kompozičního balancování mezi hudebním impresionismem a neoklasicismem. Virtuózní skladba odráží španělský esprit, daný skladateli do vínku jeho hudebně nadanou matkou, rodem z Baskicka. Za všechny inspirace, které posloužily oběma protagonistům při skutečně skvělé realizaci tohoto Ravelova světově proslulého díla, zmiňme zde již dříve oceněnou rozhlasovou hru Čepického pedagoga Prof. Ivana Štrause, pojednávající ve strhujícím dramatickém masmediálním projevu o životní osudovosti a lidské a umělecké odvaze osamoceného jedince Ravela.
     Finální Sonáta pro housle a klavír A dur Césara Francka s větami Allegro ben moderato, Allegro, Ben moderato: Recitativo-Fantasia a Allegretto poco mosso byla již dávno pro svou zaslouženou popularitu transkribována z houslového partu i do hlasů violy, violoncella či kontrabasu. Výrazně romanticky odstíněné frázování spolu s barevnými, lyricky zjemnělými pasážemi a temnými, dramaticky zdrsnělými dynamickými poryvy, to vše umocněno příkladnou virtuózně technickou mobilitou, byly přesvědčivým zvukovým odrazem umělecky pravdivého vnitřního uchopení, vyjevujícího se na povrchu dokonalou niternou hráčskou symbiózou obou protagonistů úterního slavnostního večera – Leoše Čepického a Ivana Klánského.

Pardubice, 28. května 2018                                                                              Vladimír Kulík