Auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby nadšeně uvítalo vehementním potleskem v úterý 21. března 2017 na prknech, jež bezmála znamenají svět, swingovou kapelu Konzervatoře Pardubice – Bandu di Feste a její skvělé instrumentální i vokální sólisty, kteří přinesli vstřícnému úternímu publiku opravdu znamenité menu ze své heart – beat a swingové alchymistické laboratoře.
Po úvodním „pochodovém nástupu“ tohoto již renomovaného multižánrového povýtce instrumentálního tělesa prozářily prostory pardubické koncertní auly stále živé a uchvacující melodie rekrutující se z různých stylových okruhů a žánrových enkláv především dodnes ceněné a poučeně i upřímně vnímané v tom nejlepším slova smyslu populární taneční hudby velkého západního hudebního světa.
Banda di Feste  se na úterním večerním soiré představila svému publiku ve velkém koncertním obsazení patnácti žesťů (6 trubek, 4 trombony, 5 saxofonů, 2 kytary, bicí) plus smyčcový kvartet (dvoje housle, viola, violoncello) plus klavír a dva vokální sólisté. Večerem provázel vtipným slovem ostatně jako obvykle umělecký vedoucí souboru Mgr. Jaromír Hönig, dirigentského postu se ujal – jako většinou i ve dřívějších kreacích tělesa někdejší absolvent pardubické konzervatoře Pavel Hlubuček.
Sóla pozounů a trubek, později pak i saxofonů a ostatních protagonistů konzervatorní kapely uvedla zahajující skladbu večera – St. Louis Blues a šest sólových trubek o sobě dalo vědět i v další orchestrálce Trumpet Blues and Cantabile. Příjemným vokálním sólem na sebe upoutala pozornost Kateřina Vacková, studentka Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze ve skladbě At last a legendární Růžový panter na posluchače doslova vyskočil ve filmové pecce, v níž excelovali všichni orchestrální hráči. Jazz Police vhodně vykontrastovala následnou All of me, opět se sólem Kateřiny Vackové. Nezapomenutelného lamače dívčích srdcí a frakmena Oldřicha Nového si docela úspěšně zaimitoval  Petr Erban, jehož pěvecký výkon vkusně podmalovalo smyčcové kvarteto konzervatoře. An Ellington Tribute – hudební vzpomínka na jednoho z největších světových jazzmanů všech dob, uzavřela ve třech jeho nejznámějších melodiích, v nichž se opět dostaly ke slovu saxofony a pozouny, první polovinu úterního hudebního večera.
Úvodní skladbu druhé poloviny koncertu Moten Swing  vystřídala příjemná vokální sóla  Petra Erbana a Kateřiny Vackové ve Feeling  goot  a Cute – step (se sólovou baskytarou), přičemž následná Against all Odds patřila cele saxofonové prezentaci Jana Vostrovského. V Girls from Ipanema se představila takřka univerzální Eliška Urbanová, ale pro změnu jako sólovokalistka.  Ve spolupráci s konzervatorní swingovou kapelou se  v orchestrálkách Fall in a Big Time naposledy v tomto tanečním reji výrazně uplatnila opět Kateřina Vacková, načež finální James Bond Theme učinilo výraznou uměleckou tečku za tímto jistě dlouho vzpomínaným a nadmíru úspěšným heart-beat-swingovým případem.