27. 4. 2017 Nad druhým jarním koncertem Symfonického orchestru pardubické konzervatoře a jeho sólistů

přidáno: 30. 10. 2017 9:55, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 30. 10. 2017 9:55 ]


Ve čtvrtek 27. dubna tohoto roku mělo auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby opět možnost přivítat na profesionálním koncertním pódiu orchestr konzervatorních symfoniků se svými sólisty. Přestože dramaturgie večera byla zacílena na klasický a neoklasický repertoár, vnímavý posluchač dokázal hravě rozlišit slohové osobitosti i stylové nuance v hudbě každého z uvedených autorů.
Zrod úvodní Mozartovy předehry k jeho „opeře oper“ – Donu Giovannimu, má svou pohnutou historii. Skladatel ji doslova na poslední chvíli črtal před vlastní pražskou premiérou v bytě manželů Duškových na Bertramce a opisovači ještě mokré party předkládali orchestrálním hráčům tehdy Nosticova divadla na pulty těsně před začátkem představení. Hrálo se tedy „prima vista“ a není tak docela známo, že Mozart vedle svého již okřídleného výroku stran pražského publika „Moji Pražané mi rozumějí!“ se vyjádřil vzápětí i na adresu orchestrálních hráčů slovy poněkud nevybíravými. Ale nakonec měla skladatelova pražská operní premiéra bombastický úspěch a všechna dílčí negativa byla brzy zapomenuta.
Naopak o pardubických lze říci, že jejich „premiéra“ se zcela vydařila jak ke spokojenosti publika, tak i  Mariany Ambrožové, letošní absolventky dirigování ze třídy Jaroslava Brycha, která Mozartovu operní předehru nastudovala pod pedagogickým vedením šéfa konzervatorního orchestru Tomáše Židka. Vše zde plynulo zcela lehce, příznačně hudebnímu slohu doby a adekvátně mozartovskému vytříbenému opernímu stylu.
Rovněž interpretaci Mozartova Hobojového koncertu C dur v podání budoucí absolventky Terezy Kučerové ze třídy Jiřího Křenka nelze hodnotit jinak, nežli velice kladně. Sólistka si dokázala poradit nejenom s mozartovsky vyšperkovanou kantilénou, ale i její svrchovaná nástrojová technika budila u publika zasloužený ohlas. Přejme ji tedy úspěch v nastoupené, smysluplné interpretační cestě i do budoucna.
Dramaturgie čtvrtečního symfonického koncertu neopomněla prezentovat i jeden z rozkošných neoklasicistních opusů dnes již klasika české hudby 20. století, poličského rodáka Bohuslava Martinů. Jeho třívěté Divertimento (Serenáda IV.) pro dva sólisty a orchestr vyznělo nevtíravě a mile jak v partech sólistů – houslistky Martiny Bártové, budoucí absolventky ze třídy Vladimíra Kulíka a violisty Vladimíra Krejčího ze třídy Jiřího Kabáta, tak i v partnerských hlasech konzervatorního symfonického tělesa. I oběma sólistům patřil zasloužený potlesk a my jenom přidáváme upřímné přání šťastného vykročení na jejich příští profesionální cestě.
Vyvrcholení druhého jarního koncertu Symfonického orchestru pardubické konzervatoře patřilo bezesporu jedinečné ( i když paradoxně ne tak často koncertně uváděné) kantátové skladbě Ludwiga van Beethovena – Fantasii c moll pro klavír, smíšený sbor a orchestr. Úchvatný a nezaměnitelný Beethovenův melos, snoubící se s bohatě barevnou harmonií a vynalézavou instrumentací, byl vynikajícím způsobem uchopen především zkušenou klavíristkou Markétou Výbornou, pedagožkou pardubické konzervatoře, k jejíž stylově vybroušené a barevně i technicky suverénní interpretaci se posléze přidal i orchestr se svou zřetelně výrazovou artikulací a na optimisticky radostném vrcholu i nepochybně dobře připravený smíšený sbor, sestavený ze čtyř významných regionálních vokálních těles: Smíšeného sboru Konzervatoře Pardubice se sbormistry Tomášem Židkem a Ondřejem Mejsnarem, Smíšeného pěveckého sboru Jitro Hradec Králové se sbormistrem Janem Fajfrem, Smíšeného pěveckého sboru Vlastislav Heřmanův Městec se sbormistryní Markétou Výbornou – současně též už výše uvedenou interpretkou Beethovenova sólového klavírního partu a Smíšeného pěveckého sboru Salvátor Chrudim se sbormistryní Janou Mimrovou. Zastřešující osobnost celého čtvrtečního symfonického večera – Tomáš Židek dokázal získat své vokální i instrumentální svěřence pro krásný a povznášející umělecký akt, který svým svěžím dopadem jak na pardubické publikum, tak i na samotné interprety je dalším odrazovým můstkem mladých konzervatorních umělců v jejich smělých hudebních plánech do budoucna.


Pardubice, 28.4. 2017                                                                           Vladimír  Kulík