16. 11. 2016 Nad Podzimním symfonickým koncertem studentů Konzervatoře Pardubice

přidáno: 31. 1. 2017 0:26, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 31. 1. 2017 0:50 ]


Dne 16. listopadu tohoto roku bylo vstřícné auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby svědkem mnoha nevšedních hudebních zážitků, které svým nadšeným posluchačům připravili jak instrumentální a vokální sólisté tohoto zajímavého listopadového večera, tak i Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice se svými sbormistry Tomášem Židkem a Janou Mimrovou, Smíšený pěvecký sbor Konzervatoře Pardubice, jehož sbormistry jsou Ondřej Mejsnar, Lenka Barvínková a Mariana Ambrožová se zastřešujícím Tomášem Židkem a Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice pod Židkovým svrchovaným vedením.
První polovina listopadové koncertní prezentace patřila čtyřem úspěšným instrumentalistkám, které se mohou už dnes právem pochlubit laureátskými tituly – uznáním odborných porot národních i mezinárodních interpretačních soutěží.

Úvodní Concertino D dur pro flétnu a orchestr (op. 107) francouzské pozdně romantické autorky Cecilie Chaminade (1857-1944) v podání studentky druhého ročníku Dominiky Švendové (ze třídy Mgr. Jaromíra Höniga a Mgr. Silvie Mechové) nenechalo středeční pardubické obecenstvo na pochybách o tom, že sólistčin výkon byl po všech stránkách pečlivě a precizně připraven. Jeho interpretačně-stylový dopad umocněný smysluplným vyhmátnutím francouzského náladového espritu zcela zřetelně upozornil na další skvělé perspektivy této mladé sólistky.

Hobojistka Eliška Slavíková, studentka šestého ročníku ze třídy Mgr. Jiřího Křenka, prokázala zcela přesvědčivě v Koncertu C dur pro hoboj a orchestr (K. 314) slavného vídeňského klasika Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791) smysl pro Mistrův rokokově-klasicistní sloh, určovaný nejenom jiskřivě zpěvnou nástrojovou kantilénou, ale i vybranou zvukovou artikulací předestřených pasážových celků. Tak i této reprezentantce „vážného“ hudebního umění lze jedině držet palce a přát úspěch v dalším uměleckém směřování.

„Vidit suum“ – překrásná  barokní vokální věta z oratoria slavného italského buffonisty Giovanniho Battisty Pergolesiho (1710-1736) – s patřičným varhanním continuem a árie Zuzanky  z asi nejslavnější komické opery klasicismu – Mozartovy Figarovy svatby – to byla dvě koncertní čísla z repertoáru sopranistky Elišky Hájkové, též studentky šestého ročníku z pěvecké třídy MgA. Hany Medkové. Především výborné stylové rozlišení obou vokálních děl 18. století se stalo výraznou vizitkou zpěvaččina dalšího interpretačního směřování.
Přirozeným rámcem první poloviny listopadového symfonického večera bylo uvedení vrcholně virtuózní kompozice z pera všeobecně uznávaného pozdně romantického francouzského skladatele Camilla Saint-Saënse (1835-1921) – jeho proslulé Introdukce a Ronda capricciosa pro housle a orchestr (op. 28). Sólistka Sára Schumová, studentka šestého ročníku z houslové třídy MgA. Ivy Svobodové Kramperové si s technicky i výrazově velice náročným dílem poradila se svrchovaným nadhledem jak v oblasti hmatníkové, tak i smyčcové techniky. I ona jistě kráčí vstříc novým interpretačním úkolům, v jejichž postupném zdolávání jí středeční pardubické publikum i svým nadšeným potleskem popřálo plný zdar.

Druhá polovina listopadového symfonického večera byla věnována Slavnostní mši B dur pro vokální sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr – čtyřiadvacátému dílu Jana Václava Huga Voříška (1791-1825), jednoho z největších českých skladatelů pozdního klasicismu, sympatizanta Beethovenova vídeňského kroužku a Mistrova oddaného ctitele. Voříškova tvorba je relativně poměrně rozsáhlá: přes jeho drobnější i rozsáhlejší klavírní kompozice a komorní skladby se dostaneme až ke Koncertnímu triu pro housle, violoncello, klavír a orchestr, k renomované (a jistě i nejlepší předdvořákovské) Symfonii D dur pro velký klasický orchestr a v oblasti oratorní tvorby pak především k již zmíněné Slavnostní mši (Missa solemnis), jejíchž šest kompozičně kontrastních a výrazově úchvatně přednesených ordinárních částí (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei) bylo tak vítanou interpretační příležitostí jak pro sólisty (Elišku Hájkovou a Barboru Pučalíkovou – obě ze třídy MgA. Hany Medkové, Jana Serbouska ze třídy Bc. Martiny Forštové a Denise Behinu ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové), tak i pro smíšené sbory (VUS Pardubice a SPS pardubické konzervatoře) a velký Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice a jeho šéfa Tomáše Židka, který pedagogicky i umělecky zcela přesvědčivě zaštítil tento skvělý hudební projekt.
Popřejme tedy všem protagonistům tohoto úspěšného listopadového koncertního večera hodně tvořivých sil do jejich další záslužné práce a správně směrovaný vítr do jejich hudebních plachet!

Pardubice 17. 11. 2016                                                           Vladimír Kulík