1. 12. 2016 Profesor pardubické konzervatoře Jiří Kabát a jeho host Daniel Jun v podvečerním hudebním soirée

přidáno: 31. 1. 2017 0:49, autor: Alois Mech
Ve čtvrtek 1. prosince t.r. se v Malém  sále konzervatoře pardubického Domu hudby představili ve skvělém komorním recitalu dva výrazní čeští interpreti – violista Jiří Kabát, člen Nového Vlachova kvarteta a pedagog pardubické konzervatoře a pianista Daniel Jun.  Dramaturgií jejich konzertního vystoupení prostupovala zlatá nit klasicko-romantické tradice.

Z odkazu velkého tvůrce českého hudebního klasicismu  - Karla Ditterse z Dittersdorfu – pozdějšího významného reprezentanta sklonku působení tzv. starší vídeňské školy, vybral Jiří Kabát pětivětou Sonátu Es dur pro violu a klavír, v jejíž jednotlivých částech (Allegru moderatu – Menuet u  I – Adagiu – Menuetu II – Finale.Tématu s variacemi) dokázal se svrchovaným interpretačním nadhledem tlumočit onu stále působivou klasicistní estetiku formální vyrovnanosti a rozmanitosti v jednotě.  Kabát zde dokázal smysluplným způsobem využít adekvátní klasický výrazový arsenál jak na poli hmatníkové techniky, tak i v oblasti smyčcové virtuozity. Upřímný ohlas publika byl jistě zcela dosvědčujícím dokladem violistovy působivé interpretace.

Daniel Jun zvolil pro společný čtvrteční komorní večer jednu z nejkrásnějších klavírních kompozic pozdního romantismu – Preludium B dur Sergeje Rachmaninova. Auditorium Malého sálu pardubické konzervatoře se zatajeným dechem vnímalo Junovu vášnivou pianistickou prezentaci, spočívající především v důmyslné interpretační výstavbě RachmanInova úchvatně barevného díla. Klavírista nenechal nikoho z přítomných na pochybách o tom, že ve svém zcela přesvědčivém přednesu vyzrává ve znamenitého interpreta svého oboru.

Finální Sonáta č. 2 Es dur pro violu a klavír Johannesa Brahmse (op. 120) je prezentována spolu se svou poněkud starší sestrou – Sonátou č. 1 f moll – i ve verzi pro klarinet. I tato skutečnost svědčí o veliké oblibě Brahmsovy komorní hudby, která – zaštítěna především jeho smyčcovými kvartety a klavírními skladbami – zůstává půvabnou trvalkou i na všech významných světových podiích. Ve třívětém  Brahmsově violovém díle se oba umělci představili ve své špičkové formě jak ve smyslu vnitřního a přesvědčivě osobitého pojetí tak závažného komorní kompozice, tak i ve vzájemně do posledního detailu procítěné duchovní souhře, vyřčené se samozřejmým profesionálním nadhledem v rámci důmyslného interpretačního rozvíjení  tohoto zralého Brahmsova opusu.

Nadšený aplaus byl jistě upřímnou a vítanou odezvou publika za tak krásný interpretační dar, kterého se mu na čtvrtečním večerním matiné obou mistrů svého oboru dostalo.

Pardubice 2. 12. 2016 
Vladimír Kulík
Comments