Aktuality‎ > ‎

Školní rok 2016 - 2017

20. 4. 2017 Odkaz na další článek o chystané rekonstrukci naší budovy na webu našeho zřizovatele - Pardubického kraje

přidáno: 20. 4. 2017 8:19, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 20. 4. 2017 8:19 ]

2. 4. 2017 Akordeonové kurzy a seminář dánské pedagožky doc. Jytte von Rüden

přidáno: 9. 4. 2017 9:27, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 9:27 ]



V jarním termínu 24. a 25. března se na půdě Konzervatoře Pardubice uskutečnila mimořádná akordeonová událost, kdy pozvání přijala významná akordeonistka a pedagožka doc. Jytte von Rüden z Dánska. Paní docentka je pedagogicky činná na Hudební akademii v Odensee a Esbjergu. 
V pátek 24. března vedla mistrovské kurzy pro studenty konzervatoře, a to jak v sólové tak komorní hře. 
V sobotu 25. března se pak ve spolupráci s Národním Institutem pro další vzdělávání konal seminář pro pedagogy základních uměleckých škol. Semináře se zúčastnilo 45 pedagogů z celé České republiky.  Doc. Jytte von Rüden si svojí vysokou profesní úrovní a úžasnou lidskostí získala všechny zúčastněné. Na semináři hovořila o instrumentální pedagogice, obecné i hudební psychologii a nakonec vyučovala i děti ze základních uměleckých škol. 
Celou akci zakončil koncert Escualo Quintetu, který je tvořen zvětší části absolventy pardubické konzervatoře. 
Pedagogové akordeonového oddělení i vedení školy již připravují další podobné akce, o kterých vás budeme prostřednictvím našeho webu informovat. 

Antonín Dvořák
Jakub Jedlinský

2. 4. 2017 Akordeonová dílnička Mgr. Jakuba Jedlinského

přidáno: 9. 4. 2017 9:24, autor: Alois Mech

O víkendu 1. a 2. dubna vedl pedagog akordeonového oddělení Mgr. Jakub Jedlinský mistrovské kurzy komorní hry „Akordeonová dílnička“, jejichž pořadatelem je ZUŠ Karla Halíře Vrchlabí. Akce se zúčastnili žáci pořadatelské školy i základních uměleckých škol z okolí. Kurzy děti absolvovaly koncertem pro rodiče a širší veřejnost s nesmírně zajímavou dramaturgii z oblasti folklorní, klasické i filmové hudby.

 
 
 

29. 3. 2017 Nad jarním koncertem swingové kapely Banda di Feste

přidáno: 9. 4. 2017 9:22, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 9:22 ]



Auditorium Sukovy síně pardubického Domu hudby nadšeně uvítalo vehementním potleskem v úterý 21. března 2017 na prknech, jež bezmála znamenají svět, swingovou kapelu Konzervatoře Pardubice – Bandu di Feste a její skvělé instrumentální i vokální sólisty, kteří přinesli vstřícnému úternímu publiku opravdu znamenité menu ze své heart – beat a swingové alchymistické laboratoře.
Po úvodním „pochodovém nástupu“ tohoto již renomovaného multižánrového povýtce instrumentálního tělesa prozářily prostory pardubické koncertní auly stále živé a uchvacující melodie rekrutující se z různých stylových okruhů a žánrových enkláv především dodnes ceněné a poučeně i upřímně vnímané v tom nejlepším slova smyslu populární taneční hudby velkého západního hudebního světa.
Banda di Feste  se na úterním večerním soiré představila svému publiku ve velkém koncertním obsazení patnácti žesťů (6 trubek, 4 trombony, 5 saxofonů, 2 kytary, bicí) plus smyčcový kvartet (dvoje housle, viola, violoncello) plus klavír a dva vokální sólisté. Večerem provázel vtipným slovem ostatně jako obvykle umělecký vedoucí souboru Mgr. Jaromír Hönig, dirigentského postu se ujal – jako většinou i ve dřívějších kreacích tělesa někdejší absolvent pardubické konzervatoře Pavel Hlubuček.
Sóla pozounů a trubek, později pak i saxofonů a ostatních protagonistů konzervatorní kapely uvedla zahajující skladbu večera – St. Louis Blues a šest sólových trubek o sobě dalo vědět i v další orchestrálce Trumpet Blues and Cantabile. Příjemným vokálním sólem na sebe upoutala pozornost Kateřina Vacková, studentka Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze ve skladbě At last a legendární Růžový panter na posluchače doslova vyskočil ve filmové pecce, v níž excelovali všichni orchestrální hráči. Jazz Police vhodně vykontrastovala následnou All of me, opět se sólem Kateřiny Vackové. Nezapomenutelného lamače dívčích srdcí a frakmena Oldřicha Nového si docela úspěšně zaimitoval  Petr Erban, jehož pěvecký výkon vkusně podmalovalo smyčcové kvarteto konzervatoře. An Ellington Tribute – hudební vzpomínka na jednoho z největších světových jazzmanů všech dob, uzavřela ve třech jeho nejznámějších melodiích, v nichž se opět dostaly ke slovu saxofony a pozouny, první polovinu úterního hudebního večera.
Úvodní skladbu druhé poloviny koncertu Moten Swing  vystřídala příjemná vokální sóla  Petra Erbana a Kateřiny Vackové ve Feeling  goot  a Cute – step (se sólovou baskytarou), přičemž následná Against all Odds patřila cele saxofonové prezentaci Jana Vostrovského. V Girls from Ipanema se představila takřka univerzální Eliška Urbanová, ale pro změnu jako sólovokalistka.  Ve spolupráci s konzervatorní swingovou kapelou se  v orchestrálkách Fall in a Big Time naposledy v tomto tanečním reji výrazně uplatnila opět Kateřina Vacková, načež finální James Bond Theme učinilo výraznou uměleckou tečku za tímto jistě dlouho vzpomínaným a nadmíru úspěšným heart-beat-swingovým případem.


Pardubice, 23.3.2017                                                                                          
Vladimír Kulík
                    

28. 3. 2017 Varhaník Viktor Darebný zářil na koncertě v Rakousku

přidáno: 9. 4. 2017 9:16, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 9:18 ]



V pátek 24.3. vystoupil student 6. ročníku Viktor Darebný na samostatném recitalu v rakouském Welsu při příležitosti série koncertů k inauguraci nových varhan v místním kostele. Program, který zahrnoval i díla českých skladatelů a improvizace sklidil velký úspěch a ovace ve stoje jak uvádí rakouská kritika / viz odkaz /.
Darebný dostal pozvání k dalším koncertům a potvrdil tak výbornou úroveň a dnes už i tradici pardubické varhanní školy.
Josef Rafaja



 
 
 

21. 3. 2017 Ohlédnutí za Prvním jarním koncertem SOKP s Tomášem Židkem

přidáno: 9. 4. 2017 9:13, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 9:14 ]



První jarní koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice, který se konal ve čtvrtek 16. března 2017 v Sukově síni pardubického Domu hudby byl po právu uveden dílem jednoho z největších géniů české hudby – symfonickou básní Bedřicha Smetany (1824 – 1884) pro velký orchestr Valdštýnův tábor. Jedna ze stěžejních kompozic Smetanova tzv. švédského období (1856 – 1861) se právem řadí k tomu bezesporu nejlepšímu, co dala česká hudba světu. Skladatel dopsal poslední noty partitury 4. ledna 1859, inspirován úchvatným textem divadelní hry Friedricha Schillera. Hrdinou slavné básníkovy dramatické předlohy není ani tak sán Albrecht z Valdštejna (1583 – 1634), generalissimus císařské armády v době třicetileté války, později zavražděný v Chebu císařskými důstojníky, jako spíše kolektiv Valdštýnových vojáků – tedy vlastně živel lidový. Smetanův symfonický obraz je pozoruhodně rozvržen především z hlediska temp a nálad. V protikladu k úvodnímu živoucímu reji vojáků i jejich tanečnímu veselí ve druhém výjevu ( včetně rázného odmítnutí káravých slov kazatele – kapucína) uvádí skladatel i takřka mysteriózní noční vizi spícího vojenského ležení a následný zvukomalebný rozbřesk svítání, vykontrastovaný ostrým budíčkem a opět uchvacujícím maestosem pochodového závěru, kterému vévodí čtyři virtuózní sólové trubky. Z hlediska formy je Smetanův Valdštýnův tábor považován ze jednovětou symfonii a jeho instrumentace je nejenom velice zdařilá, ale ve svých interpretačních požadavcích –  na sólové housle a klarinet a zejména pak na skupinu  žesťů – i velice náročná. Přesto se i zde stává orchestr doslova poddajným nástrojem skladatelovy geniální fantazijní invence. Konzervatorní symfonikové se ujali tohoto navýsost obtížného interpretačního úkolu s entusianizmem  sobě vlastním  a dokázali vrchovatou měrou přesvědčit čtvrteční auditorium Sukovy síně o svrchovanosti svého muzikantského vkladu. Svým vynikajícím výkonem přispěli výraznou měrou i k propagaci svého profesionálního učiliště – Konzervatoře Pardubice.
Jeden z velkých reprezentantů neapolské operní školy Domenico Cimarosa (1749 – 1801) dosáhl svým kompozičním mistrovstvím značného ohlasu v celé hudbymilovné Evropě. Přestože mu byla Itálie vždy domovem, působil i na carském dvoře Kateřiny II. v Petrohradě a následně i v císařské Vídni. Jeho bezmála sedmdesát oper vykazuje většinou onu dobou určující slohovou dvojlomnost. Zatímco skladatelova vážná až tragická díla se přibližují i invenci Myslivečkových zralých operních opusů, v buffózních projektech se upíná spíše k realistické drobnokresbě manýristického rokoka. Cimarosovy komické zpěvohry zachycují svými náměty především svět rodící se nové měšťanské společnosti a nezřídka se vtipně strefují i do italského operního publika. Skladatelova jevištní i orchestrální a koncertantní díla byla velmi dobře známa už za skladatelova života i v zemích Koruny české a s patřičným vstřícným ohlasem zde byla mnohá i prezentována. A to jednak prostřednictvím šlechtických kapel v zámeckých rezidencích, jejichž bohaté archívy nás leckdy seznamují jak se skladbami , které byly dříve považovány ze ztracené, tak i s opusy, které mohou  i v dnešní době oslovit dychtivého hudbymilovného posluchače. Notové archívy mnohých starých šlechtických sídel postupně odkrývají své hudební poklady a tak mohou být i naší koncertní veřejnosti předložena díla, která si zaslouží opravdové ústy i obdivu. Dramaturgie čtvrtečního  orchestrálního večera tedy sáhla po Cimarosově Koncertu G dur pro dvě příčné flétny a orchestr, jehož interpretkami byly Hedvika a Dominika Švendovy, laureátky úspěšné řady titulů z národních i mezinárodních  interpretačních soutěží, které v současnosti studují ve flétnových třídách Mgr. Jaromíra Höniga a Mgr. Silvie Mechové. Obě sólistky se ujaly svých partů s profesionálním stylovým nadhledem a přirozenou jiskřivou noblesou, které vévodil podmanivě lahodný a lidsky proteplený dvojhlas nástrojů s odvěkou tradicí, která je jistě silnou oporou i velkým příslibem oběma protagonistkám v jejicj příkladném interpretačním úsilí.  
Felixe Mendelssohna – Bartholdyho (1809 – 1847) nebylo třeba vnímavému čtvrtečnímu hudebnímu auditoriu širokosáhle představovat. Avšak snad zde stojí za zmínku, že skladatelův děd byl poměrně známým osvícenským filosofem a Lessingovým přítelem a Felixův otec – bohatý židovský bankéř umožňoval, jak jen to bylo možné, svému synovi velmi pohodlný a starostmi o živobytí nezatížený život. Mladý Mendelssohn byl žákem po všech stránkách vynikajícího učitele K.F. Zeltera a odmalička vyrůstal v prostředí, naplněném nejenom přepychem mladé měšťanské společnosti, ale též myšlenkami velkých osobností své doby. Již jako chlapec byl na dlouhých procházkách společníkem samotného J.W.Goetha, který byl mladému Felixi až dojímavě nakloněn. Začínající skladatel mohl slyšet své prvé kompoziční výtvory v profesionálním provedení domácího orchestru, který bankéř Mendelssohn pro svého syny angažoval. A tato skutečnost je i důvodem neobyčejně brzké Felixovy skladatelské vyspělosti. Vedle velkých symfonických a koncertantních děl zaujmou v Mendelssohnově kompozičním odkazu i drobnější nástrojové opusy, které zejména svým přesvědčivým hudebním výrazem si zcela právem vyhrazují důstojné a trvalé místo ve spektru evropské romantické literatury. Jistě mezi ně patří i třívětý Koncert pro klarinet, basetový roh a orchestr č.2, op. 114, v němž se ve čtvrtečním konzervatorním večeru představili budoucí absolventi školy Lukáš Bartoníček (z klarinetové třídy MgA. Zdeňka Seidla) a Martin Čechovič (z klarinetové třídy MgA. Jiřího Kotala Art.D.). Virtuózně koncipovanou skladbu přednesli oba protagonisté s přesvědčivou technickou bravurou i oslňujícím výrazem jim již zcela vlastním, zdokonalovaným léty smysluplného studia svého hlavního oboru, podpořeného i významnými oceněními v prestižních soutěžních kláních. Neobvyklé témbrové spojení obou koncertantních nástrojů úspěšně přispělo i k rozmanitosti v klasicizující jednotě čtvrteční koncertní dramaturgie.
Závěrečnou skladbu orchestrálního večera – Suitu A dur pro velký orchestr, op. 98 – koncipoval její autor Antonín Dvořák (1841 – 1904) původně v duchu klavírní sazby. První motivický nápad si údajně zaznamenal na Nový rok 1894 – v době svého uměleckého a pedagogického působení v New Yorku. Po grandiózním úspěchu své „americké“ Novosvětské symfonie skladatel hodlal vytvořit další cyklickou skladbu, ale menšího časového rozsahu. Nakonec se rozhodl pro žánr pětivěté suity, kterou dokončil v klavírní verzi 1. března roku 1894 a po roce přistoupil k její velice barevné instrumentaci. Kompozice Suity spadá do doby, kdy Dvořák, pracující s těmi nejrafinovanějšími kompozičními i instrumentačními prostředky, hledá nové cesty ke střídmější a smysluplně oproštěnější hudební výpovědi. Skladba ve své celistvosti totiž budí dojem, jakoby se její autor cítil doslova přesycen dřívějšími prezentacemi svých velkých symfonických forem a tak posléze logicky hledá nové skladatelské cesty, jejichž prostřednictvím by se mohla naplnit Dvořákova potřeba osobní lyrické výpovědi, jak ostatně nedlouho nato spatřujeme v mistrově vrcholu tohoto uměleckého zacílení – v nezapomenutelné Rusalce. I Suita A dur je naplněna tímto melancholicko – lyrickým romantickým duchem a její mnohovrstevný kompoziční záměr orchestr pardubické konzervatoře přenesl ve své praktické interpretaci k nebývale výrazným vrcholům, umocněných např. i zdařilým vyhmátnutím mnoha barevných odstínů, adekvátně odkrývajících skryté osobní nálady a dojmy svého geniálního tvůrce.
Co říci závěrem? Čtvrteční koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice zanechal v mysli i srdcích posluchačů v Sukově síni pardubického Domu hudby nesmazatelné zážitky nejenom díky skvěle sehranému orchestrálnímu kolektivu studentů školy, ale i díky sólistům večera a především šéfdirigentovi celého symfonického projektu Mgr. Tomáši Židkovi Ph.D.
Tedy: vítr do vašich plachet a do budoucna Zlomte vaz!

Pardubice, 18.3.2017                                                                 
Vladimír Kulík

20. 3. Pěvkyně Kristýna Kůstková na společném koncertě s Petrem Nekorancem v New Yorku

přidáno: 9. 4. 2017 9:05, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 9:09 ]








Naše studentka, pěvkyně, Kristýna Kůstková (ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové), vystoupila 23. února 2017 společně s Petrem Nekorancem na recitále Dvořákových písní v Bohemian National Hall v New Yorku
Recitál byl zároveň závěrečným koncertem výstavy Rusalka, která celý měsíc probíhala na Českém centru. Scénicky ztvárněné písně uvedl slovem muzikolog Michael Beckerman a na klavír doprovodil Giuseppe Mentuccia, stejně jako Petr Nekoranec člen Lindemannova programu pro mladé při Metropolitní opeře.

https://www.youtube.com/watch?v=DNw3u8x8H5A




19. 3. 2017 Klavírní oddělení zabodovalo

přidáno: 9. 4. 2017 8:57, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 8:58 ]



Minulý víkend proběhl 2. ročník klavírní soutěže Beethovenovy Teplice. 
V kategorii do osmnácti let zvítězila naše studentka, Sára Suchánková, 3. roč., z klavírní třídy Mgr. Martiny Maixnerové. Získala navíc i Cenu za mimořádnou interpretaci F. Chopina! Gratuluji Sáře i paní profesorce a děkuji za vynikající přípravu a reprezentaci naší školy!

Mgr. Jana Turková
vedoucí klávesového oddělení

14. 3. 2017 Pozvání našeho studenta na První jarní koncert SOKP 16. 3. 2017

přidáno: 9. 4. 2017 8:48, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 9. 4. 2017 8:49 ]



Vážení milovníci klasické hudby, 
dovolte mi Vás pozvat na První jarní koncert Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice, který se bude konat 16. března 2017 od 19:00 hodin v prostorách Sukovy síně Domu hudby. 
Na koncertě vystoupí čtyři sólisté, žáci naší školy. Sestry Hedvika a Dominika Švendovy Vám zahrají Koncert pro dvě flétny a orchestr Domenica Chimarosy. Lukáš Bartoníček a Martin Čechovič uvedou Koncertní kus pro klarinet, basetový roh a orchestr Felixe Mendelsohna-Bartholdyho.
Přijďte si také poslechnout symfonickou báseň Bedřicha Smetany Valdštýnův tábor nebo Dvořákovu Suitu A dur v podání Symfonického orchestru Konzervatoře pod taktovkou Tomáše Židka.
Vstupné činí 50 Kč, vstupenky budou k dostání na místě.
Lze je ale i rezervovat, a to na facebooku Studentské rady Konzervatoře Pardubice, na e-mailu janhrubes@outlook.com či případně na telefonu 608 825 687. 

Budeme se těšit na shledání!
Jan Hrubeš, člen orchestru


1-10 of 46