20. 4. 2016 Recenze na předpremiéru představení Puccini Gala v KD Hronovická

přidáno: 2. 5. 2016 9:03, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 2. 5. 2016 9:06 ]


V úterý 19. dubna tohoto roku jsme byli svědky vynikajícího uměleckého počinu pardubické konzervatoře. Pod záštitou náměstkyně hejtmana Pardubického kraje Ing. Jany Pernicové a Sdružení přátel Konzervatoře Pardubice a ve spolupráci  Východočeského divadla Pardubice s pěveckým oddělením školy a dalšími oborovými odděleními byla uvedena na scéně pardubického Kulturního domu Hronovická veristická operní féerie, jejímž vyvrcholením se stala jedna ze tří sice pozdních, ale zato významných jevištních aktovek Giaccoma Pucciniho – Sestra Angelica, jejímuž úchvatnému interpretačnímu ztvárnění (v režii Michaela Taranta) předcházely v první části večerního programu ariosní výstupy z nejznámějších Pucciniho oper, avšak nebylo zapomenuto ani na dalšího z řady úspěšných veristických autorů – Francesca Cileu a jeho dodnes obdivovaný kus – Adriana Lecouvreur.

První polovina slavnostního pucciniovského večera byla uvedena zajímavou, mladistvou a poměrně často uváděnou skladatelovou orchestrální fantazií z období jeho kompozičních začátků, nesoucích název Capriccio sinfonico, jíž autor absolvoval v roce 1883 milánskou konzervatoř. Intepretace skladby Symfonickým orchestrem Konzervatoře Pardubice dokázala vytvořit atmosféru, do které byly postupně zasazovány jako třpytivé hudební kaménky do zvukově lesklé mozaiky ty nejkrásnější Mistrovy árie z oper, které i v současnosti budí zasloužený obdiv a jejichž dráždivě barevný dramatický kolorit se setkává vždy u publika s netajeným nadšením. Tak tomu bylo i v úterním operním soiré: Nikola Uramová, Jana Prouzová, Lucia Bildová, Kristýna Kůstková, Mariana Ambrožová a Lucie Vagenknechtová spolu se závěrečným sborem přednesly velice náročný program s interpretačním stylovým nadhledem a dokonalou pěveckou bravurou, zasluhující vřelý obdiv. Je třeba též připomenout, že dirigentské nastudování úvodní poloviny večera bylo vloženo do povolaných rukou Jany Mimrové (třída Tomáše Židka), která tímto aktem přesvědčila o svých nesporných hudebních kvalitách, jimiž potvrdila nejen oborové absolutorium na pardubické konzervatoři, ale i oprávněné místo na pražské Akademii múzických umění.

Druhá polovina na výsost vydařeného pucciniovského operního večera pak přinesla Sestru Angelicu – dojímavý, hluboce citový a hudebně i filosoficky cíleně vyčleňující se autorův dramaticko-mystický pohled na osud mladé ženy – matky za izolujícími klášterními zdmi. Tato úchvatná operní jednoaktovka, pardubickými realizátory z hlediska dramaturgického přístupu vhodně vyjmutá z původního pucciniovského operního Triptychu (Plášť, Sestra Angelica, Gianni Schicchi), měla (po chladném přijetí v newyorské Metropolitní opeře) svou slavnou druhou premiéru (tentokrát s italským libretem Giovacchina Forzana) v římské opeře v roce 1918. Lze konstatovat, že vzrůstající dramatické napětí, klenoucí se celým kusem, jde ruku v ruce s čitelnou progresí psychologického prohlubování. A zde je potřeba vyzvednout jak skvělou práci režiséra (opět Michael Tarant, nad jiné i zkušený operní režisér), tak i osobnostní vklad všech pěveckých protagonistek, především pak Lucie Vagenknechtové (j.h.) v titulní pěvecké roli, ale i Jany Prouzové (teta Kněžna), Kateřiny Šturmové (abatyše), a dále pak řeholních sester i novicek Mariany Ambrožové, Veroniky Kaiserové, Barbory Pučalíkové, Lucie Bildové, Elišky Hájkové, Veroniky Němcové, Zuzany Rainové a Marty Kolesnik.
Velká gratulace náleží i všem pedagogům Konzervatoře Pardubice, kteří se spolupodíleli na takto významném a úspěšném operním projektu, především Petru Hostinskému za hudební nastudování a pedagogům hlavních oborů pěveckého oddělení – Haně Medkové, Jarmile Chaloupkové, Martině Forštové, Radce Hudečkové a Jaroslavu Patočkovi a dále pak samozřejmě i pedagogům hlavních oborů a orchestrálních partů dalších oddělení školy, kteří svědomitě připravovali své svěřence pro obsazení velkého pozdně romantického symfonického orchestru pardubické konzervatoře, v jehož čele opět stanul šéfdirigent Tomáš Židek, který tento velice náročný interpretační úkol zvládl vynikajícím způsobem vždy s patřičnou grácií a uměleckým leskem. Nelze zapomínat ani na propagační přípravu celého projektu a na jeho technické zabezpečení (včetně přenášených operních titulků), jemuž vládnul zkušenou rukou, ostatně jako ve všech předchozích zdařilých akcích – Alois Mech, zástupce ředitele Konzervatoře Pardubice. Bouřlivý aplaus úterního auditoria bezesporu výmluvně potvrdil úspěch celého prezentovaného projektu.

A my se můžeme společně dále těšit z pucciniovských repríz 23. dubna na Pippichově chrudimské operní scéně, 22. května v divadelních prostorách  Červeného Kostelce a 16. června na pardubickém Pernštýnském náměstí, přičemž zářným středobodem těchto uměleckých akcí  bude vlastní slavnostní premiéra „Puccini Gala“, symbolicky stanovena na  9. květen do secesních prostor Východočeského divadla v Pardubicích, v níž se představí mimo jiné i renomovaný mladý tenorista Petr Nekoranec, letošní absolvent pardubické konzervatoře (z pěvecké třídy Jarmily Chaloupkové), laureát prestižních mezinárodních i světových pěveckých soutěží a člen operních studií Mnichovské státní opery a Metropolitní opery v New Yorku.
Přejme tedy všem protagonistům do jejich brzkého budoucna plný umělecký zdar a vítr do jejich hudebních plachet.


Pardubice, 19. 4. 2016                                                      Vladimír Kulík