26. 3. 2015 Excelentní výkop souboru Konzervatoře Pardubice „Banda di Feste“

přidáno: 13. 4. 2015 7:30, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 13. 4. 2015 7:31 ]





   Excelentní výkop dechovky Konzervatoře Pardubice aneb „Banda di Feste“ z pohledu dvou hudebních „poločasů“.
   Ve čtvrtek 26. března byla Sukova síň pardubického Domu hudby svědkem dalšího skvělého hudebního výkopu dechového orchestru posluchačů pardubické konzervatoře „Banda di Feste“, rekrutujícího se z nadějí dechového oddělení školy. Soubor, u jehož kolébky stanul bývalý ředitel školy a současný vedoucí dechového oddělení konzervatoře, první flétnista Komorní filharmonie Pardubice a laureát Pražského jara, Mgr. Jaromír Hönig a od jehož založení uplynuly zejména pro tento ansámbl a jeho vnímavé příznivce inspirativní tři roky, rozvinul svůj repertoárový diapazon do smělé žánrové šíře i obdivuhodné interpretační hloubky. Zasvěceným slovem celý koncertní večer provázel zakladatel orchestru a jeho umělecký vedoucí Jaromír Hönig, v pěveckých sólových partiích uvedených skladeb se výrazně prezentovaly Aneta Šilhánková a Lenka Barvínková, překvapivě obě shodou okolností studující ve svém hlavním oboru hru na dechový nástroj.
   První hudební poločas patřil čtyřem sériím klasických tanců české dechovky. Úvodní série přinesla známou polku Jana Slabáka „Ta naše kapela veselá je“, vstřícný valčík „Měla jsem milého“ a oblíbenou „Hradišťanku“. Zahájení tedy bylo neseno v atmosféře přirozené svěžesti a razantního odpichu. Dva proslulé valčíky -„Za tú horů“ a „Láska nehněvaná“ rámovaly virtuózní polku druhé klasické série – „Tuba mukl“ s vynikajícím tubistou Pavlem Hlubučkem, laureátem mezinárodní dechové soutěže z polské Wroclawi a přirozeným „spiritem agentem“ celého dechového souboru. Třetí koncertní série se prezentovala „Romancí pro křídlovku“ se znamenitým sólistou Simeonem Makovským, rámována polkami „Fláma“ a Vackovou „Ale ne!“. Závěrečná – čtvrtá série dechovkových tanců první poloviny koncertu představila klarinetisty Elišku Urbanovou a Lukáše Kyncla, již zkušené koncertní i soutěžní matadory ve virtuózně aranžované polce „Nedaleko od Trenčína“, kontrastně obalené úvodním valčíkem „Když jsem šel od vás“ a závěrečným trhákem prvního výkopového poločasu – Vejvodovým šlágrem „Škoda lásky“.
   Druhý výkopový poločas byl nesen v hudebním duchu českých i světových evergreenů, které byly v úvodu komentovány výstižným mottem konzervatorní pardubické dechovky: „Náš hudební ring – dechovka i swing!“. A protože, jak připomněl Jaromír Hönig slovy letošního velkého jubilanta Jana Wericha jako Matěje z kultovního filmu „Císařův pekař – pekařův císař“ – že – „na odbornou práci mají být odborníci“ – dechový orchestr uvítal ve svém středu studentku 5. ročníku školy Janu Mimrovou, která pak vedla osobitými gesty od svého dirigentského pultu všechny interprety teď již velice rozšířeného konzervatorního tělesa. Zhruba pětiminutový úvodní Instant koncert přinesl svým posluchačům zajímavou hádanku: kolik známých motivů slavných skladeb se vejde do tak miniaturního hudebního kousku? Pisatel tohoto vyprávění jich napočítal (v té závratné tempové rychlosti) celkem 35, dle údajů zúčastněných interpretů jich bylo doslova 42. Faktem zůstává, že Banda di Feste hrála jako o život a v této mile vzrušené atmosféře orchestr podkreslil i svérázné sólo zpěváka (a profesí hornisty) Tomáše Břízy v písni „New York, New York“, exceloval pak v podmanivém „Koncertu lásky“ a zcela přesvědčivě si „pudově zaswingoval“ v „Písni osamělého pastevce“ s výbornou Dominikou Švendovou a její zobcovou flétnou dle okřídleného hesla – „buďto to pude, nebo nepude!“. Ansámbl posléze oslnil i v přímo festivalově vypjaté a folklórně vybalancované jihoamerické „Latinsdans party“- neboli „Rio de Janeiro“, přičemž šlágr Suchého a Šlitra „Tak abyste věděla“ zůstal milou a tak trochu i smutnou vzpomínkou na neotřelý kabaretní poetismus této legendární autorské dvojice. Tadeáš Macl i Tomáš Bříza zde prokázali v úloze zpěváků zřetelný smysl pro písňový semaforský styl šedesátých let 20. století. V předposlední hudební ukázce večera se představil za svým xylofonem všestranně nadaný bicista Jan Pátek, který všechny přítomné ohromil svou virtuózní nástrojovou technickou i originálním smyslem pro výstavbu skladby a její patřičný odpal.
   Na tomto místě je dlužno připomenout nejenom příkladné cvičební úsilí celé dechové kapely a její poctivou předkoncertní přípravu, ale i zářný příklad jejího zakladatele a uměleckého šéfa Jaromíra Höniga, který bez ohledu na čas kromě jiného i aranžersky zkomponoval přes čtyřicet partitur repertoáru skvělé „Bandy di Feste“, v jejímž středu si připomněl i své významné nadcházející životní jubileum. Popřejme mu tedy i my hodně dalších významných pracovních úspěchů a mnoho osobní pohody a štěstí!
   Závěr krásného večera v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích patřil kolekci melodií z českých hitů 60. až 80. let 20. století v aranžmá lídra Orchestru Karla Vlacha Mirko Krebse, která vyvrcholila tento velice vydařený hudební projekt Konzervatoře Pardubice, jejíž umělecké úsilí a vynikající výsledky jsou charakterizovány současným emblémem „Hudba našeho srdce“.

                                                                                   Vladimír Kulík