7. 11. 2013 Společný Slavnostní koncert Konzervatoře a KFP k 80. narozeninám Libora Peška

přidáno: 31. 10. 2013 1:42, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 31. 10. 2013 8:06 ]
Díky spolupráci Komorní filharmonie Pardubice s Konzervatoří Pardubice se bude ve čtvrtek 7. 11. 2013 v rámci cyklu Komorní filharmonie Pardubice - Máme hosty konat

Slavnostní koncert k 80. narozeninám Libora Peška,
45. koncertní sezóně Komorní filharmonie Pardubice
a 35. výročí založení Konzervatoře v Pardubicích

Společný projekt Komorní filharmonie Pardubice a Konzervatoře Pardubice Koncert se koná pod záštitou hejtmana Pardubického kraje JUDr. Martina Netolického, Ph.D., a primátorky města Pardubic MUDr. Štěpánky Fraňkové.


Josef Suk (1874 - 1935)
V nový život
Slavnostní pochod op. 35c

George Gershwin (1898 - 1937)
Rapsodie v modrém Rhapsody in Blue
pro klavír a orchestr

Antonín Dvořák (1841 - 1904)
Symfonie č. 8 G dur op. 88
Allegro con brio
Adagio
Allegretto grazioso
Allegro ma non troppo

 

Sólista: Daniel Wiesner

Dirigent: Libor Pešek

_______________________________________________________________


Letošní rok rozhodně není chudý na významná hudební výročí. Je naší velkou radostí, že letošní životní jubileum předního českého dirigenta Libora Peška, souvisí do značné míry s novodobou hudební historií našeho kraje a celého regionu. Že je sama o sobě bohatá, svědčí i další důležitá připomenutí. Obě nejvýznamnější instituce našeho kraje se v dnešním večeru rozhodly Libora Peška u nás přivítat mimořádným slavnostním koncertem a popřát mu k nedávným neuvěřitelným osmdesátinám. Zároveň si chtějí společně připomenout i svou vlastní, dnes už dlouholetou uměleckou dráhu - Komorní filharmonie Pardubice, jejímž byl Libor Pešek prvním šéfdirigentem, otevírá už svou 45. sezónu a pardubická Konzervatoř zahájila již svůj 36. školní rok - vznikla právě před 35 lety! 

Libor Pešek nastoupil do čela Komorní filharmonie Pardubice (tehdy Východočeského, později Východočeského státního komorního orchestru) v jeho druhé sezóně (svůj první koncert dirigoval v kulturním domě na Dukle v prosinci roku 1970. V té době už byl v naší republice velmi známým a svou osobitostí populárním dirigentem. Jeho doménou byl komorní interpretační styl - byl mistrem detailu a své jméno si získal především jako umělecký šéf menších ansámblů (pražské Komorní harmonie a Sebastian orchestru). V té době ale působil už i u velkých těles (v Holandsku, u dnešní Severočeské filharmonie v Teplicích a později jako pravidelný host našich předních symfonických orchestrů). Pro Komorní filharmonii Pardubice byl hned od počátku šéfem ideálním! To ocenila odborná kritika po prvních koncertech na špičkových pódiích (už v roce 1972 představil svůj pardubický orchestr na Pražském jaru!). Sedm let, která Libor Pešek u nás strávil, považují mnozí posluchači a pamětníci za zlatý věk orchestru. Tím samozřejmě nemá být zpochybňován jeho další vývoj, který vedl k dnešní vysoké laťce. Ale nasazení a entuziasmus tehdy mladých začínajících umělců a jejich ve všech směrech inspirujícího charismatického šéfa se odrazily v koncertech, na jejichž atmosféru a uměleckou úroveň se vzpomíná dodnes. Po svém odchodu z Pardubic pokračoval Libor Pešek, v té době už mezinárodně uznávaný dirigent, ve své bohaté umělecké dráze. Byl šéfem Slovenské filharmonie, stal se dirigentem České filharmonie, spolupracoval s ostatními orchestry, hostoval u předních těles Evropy i v zámoří, deset let stál v čele Královské liverpoolské filharmonie (za to mu anglická královna udělila v roce 1996 nejvyšší anglické vyznamenání pro zahraničního umělce Rytíř britského impéria, o rok později pak obdržel od prezidenta republiky nejvyšší vyznamenání české Za zásluhy). Ale co je pro nás zásadní - poměrně pravidelně se vracel a vrací do Pardubic! A tak vlastně zůstal věrný Komorní filharmonii dodnes a jeho duch, byť už jej zdrcující většina jejích členů jako šéfa nepamatuje, pociťují jak filharmonie, tak i její posluchači dodnes.  

Komorní filharmonie Pardubice byla první profesionální hudební institucí v našem regionu. Jeho hudební tradice však už v tom roce 1969 byly velmi silné a postupný další vývoj je dále rozšiřoval. Přirozenou, byť ne lehce vydobytou událostí, bylo založení Konzervatoře v Pardubicích - devět let po vzniku filharmonie. Letos se dožil stejného jubilea jako Libor Pešek Václav Rabas, špičkový varhaník evropského formátu. Byl nejen mimořádným umělcem, ale výborným organizátorem. Stál u zrodu mnoha dřívějších aktivit, inicioval se svými dalšími kolegy u kompetentních orgánů vznik Komorní filharmonie a posléze i Konzervatoře, jejímž byl dlouholetým ředitelem. V Rabasem vysoko nasazené laťce pokračovali a pokračují jeho následovníci - ředitelé Milan Stříteský, Jaromír Hönig a Dalibor Hlava, ale i celá řada vynikajících pedagogů, mezi nimiž jsou i špičkoví umělci. Jedním z nich je sólista dnešního koncertu Daniel Wiesner. V roce 1990 zvítězil v prestižní klavírní soutěži v Glasgowě. Dnes je jedním z předních českých klavíristů. Jako sólista vystupuje s Českou filharmonií a dalšími předními orchestry u nás i ve světě, ale i na svých vlastních recitálech. Je skvělým komorním hráčem - spolupracuje s dalšími předními instrumentalisty. I on je jedním z jubilantů dnešního večera - na pardubické Konzervatoři letos působí od roku 2008, tedy pět let. 

Dnešní večer chce nejen oslavit narozeniny Libora Peška a připomenout významná letošní data v historii obou institucí. Chce do jisté míry evokovat i určité úvahy nad dalšími perspektivami našeho hudebního života. Dosavadní dlouhá řada jak zdařilých koncertů Komorní filharmonie, tak úspěšných absolventů Konzervatoře jsou těmi nejpřesvědčivějšími argumenty pro další, mnohdy náročné, ale ve svém výsledku blahodárné úsilí v bohaté historii pokračovat.

Jak už tomu bylo v minulosti nejednou, spojily své síly Komorní filharmonie Pardubice a Orchestr posluchačů Konzervatoře a vytvořily tak pro Libora Peška velké symfonické těleso. Večer otevře pochodem Josefa Suka V nový život. Jde o skladbu velmi populární, která je třetí částí neoficiálního Vlasteneckého triptychu - ještě s Meditací na staročeský chorál Svatý Václave (1914) a Legendou o mrtvých vítězích (1920). Vznikl v roce 1919 zprvu jako pochod vojenský, později se však stal nejvýznamnějším pochodem sokolským. Je zajímavé, že na Olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932 získal olympijskou medaili za hudbu.
Velká obliba Sukova pochodu se týká pouze českého publika. Gershwinova Rapsodie v modrém je populární na celém světě. Vznikla z popudu kapelníka Paula Whitemana v roce 1924 nejprve ve verzi pro dva klavíry. Krátce nato ji pro sólový klavír a jazz band zinstrumentoval člen Whitmanovy kapely Ferde Grofé. Ten je autorem i dalších adaptací - ta poslední - dnes uváděná - je z roku 1942, v níž je zapojen symfonický orchestr. Dodnes v ní bývá spatřován zajímavý pokus propojit tzv. klasickou hudbu s hudbou jazzové oblasti.
Osmá symfonie Antonína Dvořáka patří k nejpopulárnějším titulům jak doma, tak i ve světě. Určitou image ji vytváří pozdější neoficiální název Anglická. Byla tak nazvána (nikoliv Dvořákem!) vzhledem k tomu, že její první notové vydání pořídilo londýnské nakladatelství Novello. Ve skutečnosti se jedná o jednu z "nejčeštěji" vyzařujících kompozic vůbec! Hlavní podíl na tom má skladatelova bezedná invence. Tématy a motivy doslova hýří. Každá ze čtyř vět je působivá, náladově radostná, výstavbou strhující!
   

 

Bohuslav Vítek