4. 6. 2014 Nad závěrečným absolventským orchestrálním koncertem letošní sezony

přidáno: 10. 6. 2014 1:59, autor: Alois Mech   [ aktualizováno 11. 6. 2014 9:57 ]





Pod záštitou Konzervatoře Pardubice a Sdružení přátel této školy se uskutečnil ve středu 4. června tohoto roku v Sukově síni Domu hudby – sídle pardubické konzervatoře závěrečný absolventský orchestrální koncert studentů tohoto renomovaného hudebního ústavu ve vítané a již dlouhodobé spolupráci s předním tělesem regionu – Komorní filharmonií Pardubice. Dramaturgie úspěšného večera vsadila jednak na osvědčené tituly klasického koncertního repertoáru, jednak na novinky, které i pardubické auditorium přijalo více než vřele.

Úvod po všech stránkách zdařilého hudebního večera patřil klenotu polského kulturního probuzení – klarinetovému koncertu raného romantika Karola Kurpiňského, jehož přednesu se ujal skvělý interpret Lukáš Kyncl, laureát prestižní poličské soutěže Bohuslava Martinů 2014, z klarinetové třídy Mgr. Zdeňka Seidla. Sólista nenechal nikoho z přítomných na pochybách, že Kurpiňského virtuózní dílo mu doslova „sedí“ ve všech myslitelných aspektech profesionálního nástrojového projevu. Vydatný aplaus publika byl jistě zaslouženou odměnou nejenom samotnému protagonistovi, ale jistě též i jeho pedagogovi a orchestru, který pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava Brycha, rovněž někdejšího absolventa pardubické konzervatoře, významnou měrou umocnil nejen sólistův projev, ale i krásnou a inspirující atmosféru celého středečního večera.

Následné úchvatné pucciniovské extempore sopranistky Nikoly Uramové, laureátky 11. ročníku pražské Písňové soutěže Bohuslava Martinů 2013, z pěvecké třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové, korunováno zvukovou noblesou a podmanivou barevností jak v Árii Mimi z legendární Bohémy, tak i zpěvem Liu z exoticky laděné Turandot bylo vhodně vykontrastováno asi tím nejkrásnějším smetanovským titulem – dojímavě vroucí Árií Mařenky („Ten lásky sen“) z nejpopulárnějšího českého operního díla. Ovace publika byly zcela adekvátní senzačnímu výkonu mladé perspektivní pěvkyně.

Kultivovaný přednes první věty Koncertu pro kytaru a orchestr č. 1 D dur významného španělského autora italského původu Castelnuova – Tedesca v podání laureáta Kytarové soutěže SAI Praha 2014 a Soutěže konzervatoří České republiky 2013 konzervatoří České republiky 2013 Ladislava Pazdery a absolutní vítězkou a držitelkou Ceny Grand Prix 19.ročníku Mezinárodní kytarové soutěže „Cithara Ignea“ Žory 2014 v Polsku Hedvikou Švendovou (oba studují ve třídách prof. Petra Saidla a prof. Anny Hronové) opět potvrdily skvělé úspěchy kytarového oddělení pardubické konzervatoře.

Vtip, lehkost a noblesu vtiskla již ostřílená pódiová klavíristka Petra Pršalová (ze třídy Mgr. Jany Turkové) půvabnému neoklasicistnímu dílku francouzského avantgardisty z okruhu „Mladé Francie“ Jeana Francaixe – čtyřvětému Concertinu pro klavír a orchestr. Přirozenost klavírního úhozu a brilantní pasážová technika byly hlavními pilíři smysluplnému interpretačnímu počinu mladé sólistky, jejíž umělecká zkušenost se i v tomto případě pojila s ne tak dávnou, zato však velice zdařilou kreací v sólovém partu jednoho z vrcholných Mozartových klavírních koncertů – A dur, K.488.

Ne tak často jsme měli možnost v dřívějších dobách přivítat na pardubických koncertních pódiích opravdového koncertního kontrabasistu. Dělo se tak spíše výjimečně, přestože přední kontrabasisté Komorní filharmonie Pardubice Petr Kupčák i Radek Pokorný již dávno přesvědčili a dodnes úspěšně přesvědčují zdravě kritické pardubické publikum o svých nesporných sólistických kvalitách. Avšak po někdejším nástupu nového pedagoga kontrabasové hry na smyčcovém oddělení školy – Mgr. art. Františka Machače se během krátké doby několika minulých let úctyhodným způsobem soutěžně zviditelnila i početně rozrostla kontrabasová třída do té míry, že nepominutelná řada jejich studentů dělá čest nejenom jejím pedagogům, ale i celému profesionálnímu hudebnímu ústavu. Jedním z úspěšných byl i sólista středečního koncertního večera Petr Pavíček – vítěz 5.ročníku Mezinárodní kontrabasové soutěže Karla Ditterse z Dittersdorfu 2014 a Machačův odchovanec. A tak Pavíčkova obdivuhodná nástrojová virtuozita a přesvědčivý vibratový zvuk umocnily klasicistní hudební obsah Spergerova patnáctého koncertantního díla – Koncertu D dur pro kontrabas a orchestr.

Ne tak mnoho děl světového koncertního repertoáru je legitimně vnímáno ve dvou zcela odlišných kompozičních verzích – v původní klavírní sazbě a v druhotné orchestrální instrumentaci. Namátkou lze připomenout zcela výjimečně úspěšné kreace orchestrálních přetavení původních klavírních děl: Musorgského „Kartinek“, Novákova „Pana“ či Ravelova „Kašpara noci“. Ve středu uvedená Sonatina pro trubku a orchestr Bohuslava Martinů (v původní verzi pro trubku a klavír) byla jistě zajímavým aranžovacím počinem na tomto poli hudebního umění. Osobitě originální výpovědi díla to jistě vcelku neublížilo, avšak nová zvukovost zde mohla pro vnímavého posluchače přinést možná (při znalosti komorní tvorby Martinů) nezvyklá témbrová překvapení. Sólového partu se v novém orchestrálním projektu ochotně a citlivě ujal laureát 7.ročníku Mezinárodní soutěže žesťových nástrojů v polské Wroclawi 2014 Jaroslav Pultar z trubkové třídy Mgr. Karla Mňuka.

Již renomovaný mladý český pěvec – tenorista Petr Nekoranec, laureát 48.ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a absolutní vítěz soutěže konzervatoří České republiky (obojí 2013), stážista několika významných evropských operních domů – opět ze třídy Mgr. Jarmily Chaloupkové – se představil v pestrém hudebním soiré středečního večera nejprve ve chvalně známém smetanovském duetu „Tak tvrdošíjná dívko jsi“ spolu s již dříve zmíněnou sopranistkou Nikolou Uramovou a posléze v rossiniovské takřka koloraturní árii „Cessa di piú resistere“ ze světové buffy Lazebník sevillský. Svou večerní pěveckou kreaci pak uzavřel v opětném duetu s Nikolou Uramovou „O soave funciulla“ z Pucciniho Bohémy. Co k Nekorancovu interpretačnímu výkonu dodat: zcela jasný smysl pro styl a zvukový témbr, neomylná hlasová technika a nádherná, přirozená tvorba kantilénových frází spojená se smysluplnou pódiovou akcí – to vše vytváří skvělou perspektivu jeho do budoucna jistě pozoruhodného pěveckého vývoje.

Dramaturgie středečního absolventského orchestrálního koncertu zařadila na závěr večera Koncert pro varhany, smyčce a bicí nástroje „Pontem video“ přední české umělkyně Sylvie Bodorové, která byla přítomna této významné pardubické premiéry snad do určité míry tragického, avšak přitom všelidsky zaměřeného díla. Sólové varhany spolu se smyčcovou sekcí a skupinou bicích nástrojů Komorní filharmonie Pardubice se v průběhu jistě nadmíru pozoruhodného, kompozičně originálního a v mnoha dalších ohledech nevšedního projektu prezentovaly ve velmi zajímavých, tempově i zvukově neobvyklých a často kontrastních rovinách, s obrovským dynamickým potenciálem gradujícím v celém zvukovém transparentu. Varhanice Petra Ločárková (z varhanní třídy prof. Josef Rafaji) – sólistka v této nadmíru technicky, rytmicky, témbrově i dynamicky náročné skladbě podala zcela jednoznačně naprosto přesvědčivý výkon, svědčící nejenom o jejich dosavadních interpretačních kvalitách, ale i o jejím dalším úspěšném profesním vývoji.

Ohromující aplaus publika byl v závěru večera poděkováním sólistům, Komorní filharmonii Pardubice i jejímu dirigentovi Jaroslavu Brychovi a jistě také pedagogům, kteří prostřednictvím uměleckých interpretačních výkonů svých skvělých žáků dokázali vytvořit umělecky inspirující a lidsky nadmíru vstřícné prostředí, důstojné jednoho z vrcholů oslav 35. výročí založení Konzervatoře Pardubice – uměleckého učiliště dnes již celorepublikového významu.

Pardubice 4. 6. 2014                                                                                 Vladimír Kulík